16 C 235/2024-27 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že tuto částku mu žalovaná dluží na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, z neuvedeného dne, na základě které žalobce poskytl žalované dne , datum, na její účet částku , částka, . Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr žalobci vrátit i s úrokem ve výši 40 % měsíčně (tj. 480 % ročně) v měsíčních splátkách. Žalovaná své závazky ze smlouvy nesplnila a na úvěrový dluh žalobci nic nezaplatila. Z toho důvodu žalobce dluh zesplatnil dopisem ze dne , datum, . Žalobce se nyní po žalované domáhá vrácení nesplacené jistiny úvěru a úroku z prodlení v celkové výši , částka, s příslušenstvím. Pro případ, že by existence smlouvy o úvěru nebyla prokázaná, žalobce se domáhal přiznání požadované částky s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení.2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.4. Soud z žalobcem předložené písemné smlouvy č. , hodnota, z neoznačeného dne o spotřebitelském úvěru do výše , částka, se sjednanou úrokovou sazbou 40 % měsíčně (480 % ročně) a RPSN 5558,63 % zjistil, že neobsahuje v rozporu s § 561 a § 562 o.z. žádný vlastoruční ani elektronický podpis žalované. Žalobce tak žádnými důkazy neprokázal, že uzavřel s žalovanou platnou písemnou smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ani podle zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. v platném znění.5. I v případě, že by byla smlouva o úvěru žalovanou řádně podepsána, byla by podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stejně absolutně neplatná, neboť žalobce konkrétně netvrdil a žádnými relevantními důkazy neprokázal, že splnil povinnost uloženou mu v § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. zjistit, ověřit a posoudit příjmy a výdaje žalované, a v této souvislosti posoudit schopnost žalované poskytnutý úvěr bez větších problémů žalobci vrátit (tzv. úvěruschopnost). Splnění této zákonné podmínky žalobcem musí soud zjišťovat z úřední povinnosti. Žalobce žádné důkazy o tom, že zjišťoval, ověřoval a posuzoval reálné výdaje žalované, bez nichž nelze úvěruschopnost posoudit, soudu nepředložil.6. Výše uvedená smlouva o úvěru by byla rovněž absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy podle § 1 odst. 2 o.z., neboť nepřiměřeně vysoké úroky 480 % ročně (40% měsíčně) mnohonásobně, celkem , hodnota, x překračují průměrnou obvyklou úrokovou sazbu bankovních domů, která v té době činila 16,11 % ročně a zcela zjevně se jedná o smlouvu lichevní.7. Ze sdělení ČSOB ze dne , datum, a sdělení Raiffeisen Bank ze dne , datum, soud zjistil, že z účtu žalobce byla převedena dne , datum, na účet žalované pouze částka , částka, , nic více. V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaná zaplatila žalobci úvěrový dluh, a to ani částečně. Předžalobní výzvou ze dne , datum, žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky pod pohrůžkou soudního vymáhání ve lhůtě do 3 dnů. Výzva byla podána týž den k poštovní přepravě.8. V řízení bylo prokázáno, že na základě neexistující případně neplatné smlouvy o úvěru č. , hodnota, z neoznačeného dne poskytl žalobce žalované na jistině částku , částka, a že žalovaná žalobci ničeho nevrátila a nedoplatek na jistině zůstal ve výši , částka, . Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění bez platného závazku a částka , částka, , kterou žalovaná dosud dluží žalobci, představuje nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, kterou je žalovaná povinna žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR , spisová značka, ze dne , datum, ).9. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení nedoplatku úvěrové jistiny (nebo zápůjčky), z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodové zprávy k tomuto ustanovení, z rozhodnutí NS ČR č.j. , spisová značka, i Krajského soudu v , adresa, – pobočky v Olomouci č.j. , spisová značka, vyplývá, že v případech absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro řádné neprovádění úvěruschopnosti spotřebitele, není spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Do rozhodnutí soudu se tudíž spotřebitel nemůže ocitnout s úhradou nesplacené jistiny úvěru v prodlení a poskytovateli spotřebitelského úvěru nebo zápůjčky nemůže vzniknout nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení. Poněvadž soud pro pasivitu žalované nezjistil důvody pro umožnění hradit dluh v přiměřených splátkách, určil žalované přiměřenou 3 denní lhůtu splatnosti analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř.10. Ze všech uvedených důvodů uložil soud žalované podle § 87 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit žalobci částku , částka, v soudem určené 3 denní lhůtě běžící od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku rozsudku).11. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty či náklady na uplatnění pohledávky) požadované na základě neexistující případně absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru a poněvadž se žalovaná dosud neocitla v prodlení, nepřiznal mu ani žádné zákonné úroky z prodlení (odstavec II. výroku rozsudku).12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaná měla v řízení větší procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu jí žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku).