16 C 237/2024-45 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, doplněnou podáním ze dne , datum, a , datum, se žalobce po žalované domáhal zaplacení celkem částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce , právnická osoba, , adresa, (dále jen předchůdce nebo žalobce) uzavřel s žalovanou ve dnech , datum, a , datum, dvě smlouvy o spotřebitelských úvěrech, jejichž dohodnuté podmínky žalovaná nesplnila. Na svůj dluh ze smlouvy o poskytnutí úvěru ve výši , částka, ze dne , datum, žalovaná zaplatila pouze , částka, a ze smlouvy o poskytnutí úvěru ve výši , částka, ze dne , datum, žalovaná zaplatila celkem částku , částka, . Přes výzvy a upomínky zbytek dluhu žalovaná nezaplatila, proto žalobci vznikl nárok na zaplacení požadovaného dluhu včetně příslušenství. Smlouvou ze dne , datum, předchůdce postoupil obě sporné pohledávky na žalobce.2. Podáním ze dne 16.10 2024 a , datum, vzal žalobce žalobu ve vztahu ke smlouvě o úvěru ze dne , datum, č. , hodnota, částečně zpět s odůvodněním. že se mu nepodařilo tvrzenou smlouvu dohledat.3. Žalovaná při jednání soudu dne , datum, potvrdila, že obě tvrzené smlouvy o úvěru s předchůdcem žalobce uzavřela, že od předchůdce žalobce obdržela tvrzené částky, že předchůdci žalobce oba úvěry splácela a že výpočet žalobce o tom, že na smlouvu ze dne , datum, předchůdci žalobce uhradila částku , částka, je pravdivý, a že při uzavírání smlouvy ze dne , datum, předchůdce žalobce po ní nepožadoval žádné podklady k jejím výdajům.Při jednání soudu žalovaná vznesla námitku započtení svého přeplatku ze smlouvy ze dne , datum, ve výši , částka, na nedoplatek ze smlouvy ze dne , datum, jako svoji obranu ve smyslu § 98 věta druhá o.s.ř. Současně nesouhlasila s částečným zpětvzetím žaloby ve výše uvedeném rozsahu.4. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.5. Z první písemné smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , č. , hodnota, ve znění smluvních podmínek, uzavřené „podle § 2390 o.z. a § 2 zák. č. 257/2016 Sb.“, soud zjistil, že předchůdce žalobce , právnická osoba, , adresa, se zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr v hotovosti ve výši , částka, , který se žalovaná zavázala předchůdci vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši , částka, , jež sestává z kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , z poplatku za zpracování úvěru ve výši , částka, a z částky za komfortní a flexibilní splácení ve výši , částka, , v celkové výši , částka, , při pevné úrokové sazbě 86 % platné po celou dobu trvání smlouvy a RPSN 136,56 %, formou 21 měsíčních splátek po , částka, , přičemž první splátka měla být splatná do 1 měsíce od uzavření smlouvy a ostatní koncem splátkového období. Smluvní strany se rovněž dohodly, že část poskytovaného úvěru bude použita na splacení předchozího úvěru (tzv. refinancování) podle smlouvy č. , hodnota, ve výši , částka, a že žalované bude ve skutečnosti vyplacena pouze částka , částka, a nikoliv částka , částka, . V čl. 6 smluvních podmínek o prodlení zákazníka se strany mimo jiné dohodly na poplatcích, pokutách a na možnosti odstoupení od smlouvy v případě prodlení žalované se zaplacením příslušné splátky. Smlouva byla podepsaná obchodním zástupcem předchůdce a žalovanou.6. Pokud jde o vzájemné plnění, žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy ze dne , datum, převzetí částky , částka, v hotovosti.Podle tvrzení žalobce v žalobě a tabulky umoření žalovaná na úvěrový dluh uhradila dne v období od , datum, do , datum, pouze částku , částka, . Pravdivost tohoto tvrzení i dokladu nebyla v řízení ničím vyvrácena.7. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením sporné smlouvy, soud ze zákaznické karty ze dne , datum, zjistil, že žalovaná byla vdaná, bydlela v bytu který měla mít údajně ve spoluvlastnictví (což nebylo ničím doloženo), byla zaměstnaná u firmy , právnická osoba, . , adresa, , její čistý příjem ze zaměstnání činil , částka, , měla mít „další příjem domácnosti ve výši , částka, “ aniž bylo konkrétně uvedeno od koho, další závazky vůči předchůdci žalobce splácela ve výši , částka, měsíčně a její „odhadované běžné měsíční výdaje činily pouze částku , částka, “. Mzda měla být údajně ověřena z pracovní smlouvy a ze 2 výplatních pásek za 5 a 6/2021. Vymyšlený údaj o „dalších příjmech domácnosti“ nebyl nijak konkretizován ani doložen. Další vymyšlený údaj o celkových měsíčních výdajích žalované ve výši , částka, nebyl ničím konkretizován ani doložen a je zjevně na první pohled hluboce podhodnocen. Podle § 2 zák. č. 110/2006 Sb. bylo totiž v té době životní minimum pro jednotlivce ve výši , částka, a žalovaná musela mít také další výdaje na bydlení a dalších nákladů na elektřinu, na plyn, vodné a stočné, odpadky, každodenní dopravu do zaměstnání z , adresa, a zpět, na ošacení, mobil, internet apod. Navíc měla hradit předchozí úvěr ve výši , částka, měsíčně. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že se předchůdce žalobce se o reálné výdaje žalované vůbec nezajímal, nezjišťoval je ani neověřoval a již z tohoto důvodu nemohl vůbec posuzovat úvěruschopnost žalované. Předchůdce žalobce evidentně porušil ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. a bylo mu zjevně zcela jedno, zda žalovaná úvěr vrátí či nikoliv.8. Pokud jde o druhou žalobcem tvrzenou smlouvu ze dne , datum, č. , hodnota, , na podkladě které měl předchůdce žalobce poskytnout žalované úvěr , částka, , žalobce přes výzvu soudu smlouvu nepředložil a naopak sdělil, že jeho předchůdce ji nemůže vyhledat.I když žalobce vzal žalobu ve vztahu k pohledávce vyplývající z uvedené smlouvy zpět, z důvodu námitky započtení vznesené žalovanou se soud musel zabývat otázkou, zda a v jaké výši má žalovaná započítatelnou pohledávku vůči předchůdci žalobce potažmo žalobci vyplývající z této žalobcem tvrzené smlouvy.Poněvadž nelze vyloučit, že nenalezená smlouva o úvěru mohla také obsahovat ujednání o refinancování a že žalované byla ve skutečnosti vyplacena nižší částka než , částka, a žádný doklad o převzetí dohodnuté částky nebyl soudu předložen, soud uzavřel, že nebylo prokázáno, jako částku žalovaná na podkladě této smlouvy skutečně obdržela.Ze skutkového tvrzení samotného žalobce, z přiložené tabulky umoření ze dne , datum, a ze souhlasného vyjádření samotné žalované bylo naopak prokázáno, že na „nenalezenou smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, “ žalovaná uhradila předchůdci žalobce v období od , datum, do , datum, celkem částku , částka, .K otázce provádění úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy žalobce nepředložil soudu žádné podklady. Z uvedeného plyne, že žalobce existenci smlouvy o úvěru ze dne , datum, ničím neprokázal a přestože by ji nalezl a soudu předložil, byla by stejně neplatná podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. Bylo ale prokázáno, že žalovaná bez právního důvodu uhradila předchůdci žalobce částku , částka, .9. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy , datum, soud z vyjádření bankovních ústavů zjistil, že Moneta Money bank a.s. požadovala po svých klientech úrokovou sazbu 13,4 % ročně, Raiffeisen bank a.s. ve výši 14,21 % ročně, , právnická osoba, . 13,8 % ročně a , právnická osoba, . 14,9 % ročně. Průměrná úroková sazba všech bankovních domů činila v rozhodném období 14 % ročně.10. Podle smlouvy ze dne , datum, včetně příloh byly obě sporné pohledávky postoupeny z předchůdce žalobce na žalobce. Předchůdce žalobce oznámil žalované postoupení dopisem ze dne , datum, . Předžalobní upomínkou ze dne , datum, vyzval žalobce žalovanou k úhradě obou sporných pohledávek , datum, .11. Soud nejprve konstatuje, že žalobce vzal žalobu podáním ze dne , datum, a , datum, částečně zpět ve vztahu k nárokům vyplývajícím ze smlouvy ze dne , datum, č. , hodnota, z důvodu nenalezení této smlouvy. Poněvadž částečné zpětvzetí žaloby bylo provedeno před zahájením jednání ve věci samé, soud řízení podle § 96 odstavců 2 a 4 o.s.ř. ve zpět vzatém rozsahu zastavil. K nesouhlasu žalované s částečným zastavení řízení nelze podle výše uvedeného ustanovení přihlížet.Ve vztahu k námitce započtení bylo ale v řízení prokázáno, že žalovaná v době od , datum, do , datum, zaplatila předchůdci žalobce bez právního důvodu částku , částka, a že vůči žalobci, kterému byla i tato pohledávka postoupena, má existující pohledávku způsobilou k započtení (odstavec II. výroku rozsudku).12. Soud se dále zabýval otázkou platnosti smlouvy o úvěru ze dne , datum, č. , hodnota, .13. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.14. Po posouzení jednotlivých ustanovení i celého obsahu smlouvy soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. přestože předchůdce žalobce z důvodu zjevné profesní neznalosti uvedl do záhlaví smlouvy § 2390 o.z., který upravuje z