16 C 92/2024-26 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení celkem , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, poskytl žalovanému spotřebitelskou zápůjčku ve výši , částka, , kterou se žalovaný zavázal žalobci vrátit spolu s dohodnutým poplatkem , částka, , tj. celkem částku , částka, (při RPSN „2.969 %“) ve lhůtě do , datum, . Žalovaný ale smluvené podmínky porušil, neboť žalobci ničeho nevrátil. Žalobce se nyní po žalovaném domáhá zaplacení jistiny zápůjčky a poplatku ve výši , částka, , zákonných úroků z prodlení, náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši , částka, a smluvní pokuty za prodlení s vrácením zápůjčky ve snížené výši , částka, .Žalobce v žalobě obecně popsal, jak před poskytnutím úvěru prováděl úvěruschopnost žalovaného. Po výzvě soudu žalobce odmítl doplnit konkrétní skutková tvrzení ohledně provádění úvěruschopnosti žalovaného ani k tomu nepředložil žádné podklady.2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.4. Ve vztahu k tvrzenému závazkovému vztahu mezi účastníky soud z písemné smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, ve znění VOP zjistil, že se žalobce zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelskou zápůjčku ve výši , částka, „bezhotovostně“ na označený účet žalovaného s tím, že podle čl. 1.5. Smlouvy se za den „poskytnutí zápůjčky považuje den, kdy byly peníze odepsány z účtu věřitele“. Žalovaný se zase zavázal vrátit poskytnutou zápůjčku i se sjednaným poplatkem ve výši , částka, , celkem částku , částka, , ve lhůtě 30 dnů od vyčerpání zápůjčky. RPSN činila 2.969 %. Smlouva byla podepsána 2 zástupci žalobce. Žalovaný smlouvu vlastnoručně nepodepsal. U jeho označení se nachází pouze PIN kód 3238.5. Pokud jde o vzájemné plnění, z výpisu z účtu u , právnická osoba, . soud zjistil, že dne , datum, banka převedla z účtu žalobce na označený účet žalovaného částku , částka, .Z žádného dokladu nebylo zjištěno, že by žalovaný žalobci vrátil byť část dlužné částky.6. K prokázání zjišťování, ověřování a posuzování úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím zápůjčky žalobce přes výzvu soudu nepředložil žádný důkaz. Žalobce tak ničím neprokázal, že řádně a s odbornou péčí zjišťoval, ověřoval a posuzoval úvěruschopnost žalovaného poskytnutou zápůjčku žalobci vrátit.7. Soud dále zjistil, že dopisy ze dne , datum, , , datum, , , datum, a , datum, vyzýval žalobce žalovaného k úhradě dluhu. Dalším dopisem ze dne , datum, žalobce oznámil žalovanému zesplatnění dluhu ze zápůjčky pro neplacení dohodnutých splátek. Předžalobní upomínkou ze dne , datum, vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu pod pohrůžkou soudního vymáhání. Výzvu podal žalobce k poštovní přepravě dne , datum, .8. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských neúčelových zápůjček (úvěrů) v době uzavírání sporné smlouvy , datum, soud z vyjádření bankovních domů zjistil, že , právnická osoba, . poskytovala v té době obdobné spotřebitelské úvěry za roční úrokovou sazbu od 6,29 % do 22,65 %, přičemž průměrná roční úroková sazba činila 14,47 %, , právnická osoba, . poskytovala zápůjčky za úrokovou sazbu 13,63 % a , právnická osoba, poskytovala obdobné úvěry za úrokovou sazbu 19,9 %. Průměrná roční úroková sazba všech bankovních domů činila v rozhodném období zaokrouhleně 16 %.9. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.10. Smlouva ze dne , datum, je smlouvou o zápůjčce podle § 2390 o.z. a tudíž smlouvou reálnou, což znamená, že smlouva nevznikne pouhou dohodou stran v písemné nebo v jiné formě, ale až skutečným odevzdáním dohodnutého předmětu zápůjčky vydlužiteli (viz použitelné rozhodnutí NS ČR č.j. 4312/2008 ze dne , datum, a č.j. , spisová značka, ze dne , datum, ). Na žalobci leželo důkazní k prokázání, že se s žalovaným jako vydlužitelem dohodli na předmětu zápůjčky (na konkrétní výši poskytovaných peněz) a současně, že peníze v dohodnuté výši žalovanému fakticky předal (viz použitelné rozhodnutí NS ČR č.j. 4312/2008 ze dne , datum, ).11. Sporná smlouva byla uzavřená podle § 2390 a násl. o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelské zápůjčce a žalovanému jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (nebo zápůjčku) a poskytnout spotřebitelský úvěr nebo zápůjčku jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.12. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování zápůjčky žalované straně splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).13. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od , datum, do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru „přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.14. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že žalobce neprokázal, že zjišťoval, ověřoval a posuzoval úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Porušení této povinnosti žalobcem má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.15. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce poskytl žalobce žalovanému částku , částka, a že žalovaný dosud žalobci nic nevrátil. Plnění, které žalobce žalovanému poskytl, představuje nesplacenou jistinu spotřebitelské zápůjčky, kterou je žalovaný povinen žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR , spisová značka, ze dne , datum, ).16. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení nedoplatku úvěrové jistiny (nebo zápůjčky), z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodové zprávy k tomuto ustanovení, z rozhodnutí NS ČR č.j. , spisová značka, i Krajského soudu v , adresa, – pobočky v Olomouci č.j. , spisová značka, vyplývá, že spotřebitel není povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Pokud spotřebitel hradí poskytnutou jistinu úvěru „podle svých možností“, nemůže se dostat s její úhradou do prodlení, a tudíž poskytovateli spotřebitelského úvěru nebo zápůjčky nemůže ani vzniknout nárok na přiznání