7 C 28/2024-22 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že žalovaný uzavřel dne , datum, s žalobkyní smlouvu o úvěru. Na základě smlouvy o úvěru poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , a to bezhotovostně na účet č., č. účtu, . Žalovaný se zavázal vrátit půjčenou částku a dále zaplatit poplatek ve výši , částka, ve lhůtě 30 dnů. Žalovaný zaplatil v souvislosti s potvrzením žádosti o úvěr částku , částka, a v souvislosti s prodloužením splatnosti , částka, . Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné jistiny , částka, , poplatku za poskytnutí úvěru , částka, , nákladů vymáhání , částka, , poplatku za prodloužení splatnosti , částka, a smluvní pokuty , částka, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, ve spojení s opisem ověřovacího poplatku, kopie dokladů soud zjistil, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, jejímž obsahem je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému částku , částka, na účet č., č. účtu, a závazek žalovaného splatit ji včetně sjednaného poplatku ve výši , částka, do 30 dnů.4. Ze zprávy , právnická osoba, má soud za prokázáno, že žalovaný byl ke dni , datum, majitelem účtu č., č. účtu, a dne , datum, byla na tento účet připsána částka , částka, od žalobkyně.5. Podle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou celkem částku , částka, . Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by zaplatil částku vyšší, než žalobkyně tvrdí.6. Z karty klienta soud zjistil, že žalobkyně vycházela z příjmů žalovaného , částka, , příjmů ostatních členů domácnosti , částka, , počtu dětí 0, splátky půjček uvedené v žádosti 2.7. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k , datum, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., ve znění platném k , datum, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb., ve znění platném k , datum, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená dne , datum, mezi účastníky je neplatná.12. Věřiteli je zákonem uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Zákon nestanoví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).13. Ustanovení § 86 odst. 1 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Toto však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit.14. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Analýzu této schopnosti je nutno provést na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).15. Úprava § 86 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. ukládá věřiteli povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit s tím, že věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V případě, že je úvěr poskytnut v rozporu s touto zásadou, je smlouva neplatná.16. Žalobkyně netvrdila žádné údaje, ze kterých vycházela. Ani v rámci skutkových tvrzení ani v dokumentu „metodika posouzení úvěruschopnosti“ nejsou uvedeny jakékoli údaje, ze kterých žalobkyně vycházela a jak tyto údaje získala a zkoumala. Pokud jsou v rámci „karty klienta“ uvedeny údaje o příjmu , částka, neexistenci vyživovací povinnosti, není zřejmé, z čeho žalobkyně čerpala, žádost nebo jiný dokument od žalovaného nebyly předloženy. Ani v rámci dokumentu „metodika posouzení úvěruschopnosti“ není zřejmé, zda a jaké údaje o výdajích žalovaného vzala žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti v úvahu. Rovněž není zřejmé, jaké splátky půjček žalovaný v té době měl, v jaké výši a zda byly vzaty při procesu posuzováním v úvahu.17. Žalobkyně se k jednání nedostavila a zbavila se tak možnosti, aby jí soud poskytl poučení podle § 118a odst.1 a 3 o.s.ř., které poskytuje u jednání.18. Za těchto okolností má soud za to, že nebylo prokázáno, že žalobkyně splnila svou povinnost ověření schopnosti úvěr splácet řádně.19. V daném případě žalobkyně neprokázala, že jako věřitel splnila zákonem (§ 86 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb.) jí uloženou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a tedy poskytla úvěr, aniž by bylo zřejmé, zda bude žalovaný schopna úvěr splatit).20. Uzavřená smlouva je proto neplatná podle § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 S