9 C 187/2023-91 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobce se domáhal zaplacení nemajetkové újmy způsobené nesprávným výkonem veřejné moci v celkové výši , částka, s příslušenstvím. Po doplnění žaloby je zřejmé, že žalobce uplatnil žalobou tři samostatné nároky, a to jednak ve výši , částka, za nesprávný úřední postup spočívajících v okolnostech zadržení žalobce Policií ČR dne , datum, , jednak ve výši , částka, za nesprávný úřední postup spočívající v nasazení donucovacích prostředků, zde pout, při zadržení a jejich ponechání Policií ČR, a jednak ve výši , částka, za nezákonné rozhodnutí – zde nezákonné trestní stíhání žalobce. Žalobce tvrdil, že usnesením Policie ČR (dále též „policie“) ze dne , datum, bylo zahájeno trestní stíhání žalobce ze spáchání zločinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odstavec 1 a 3 trestního zákoníku. Usnesením Okresního státního zastupitelství v , adresa, ze dne , datum, bylo toto usnesení zrušeno. Nezákonnému zahájení trestního stíhání předcházely ještě další kroky policejního orgánu, které žalobci způsobily nemajetkovou újmu. Žalobce byl dne , datum, zadržen, byla mu nasazena pouta a v těch vyveden ze svého pracoviště, eskortován a zadržen jako podezřelý v policejní cele. Před vydáním předmětného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání prováděly orgány činné v trestním řízení úkony související se zadržením žalobce a rovněž k těmto úkonům musí být přihlédnuto. Z usnesení státního zástupce je přitom zřejmé, že zásadní důkaz, který vyvrací vinu žalobce, byl zjištěn již při ohledání místa činu. Z tohoto vyplývá, že jakékoli zavinění žalobce včetně jeho podílu na trestné činnosti bylo mimo vší pochybnost vyloučeno od počátku. Pokud se týká nezákonného postupu při zadržení žalobce, ten tvrdí, že při zadržení dne , datum, policisté nepoučili žalobce o jeho právech, nebyl mu umožněn telefonický kontakt s obhájcem při zadržení, nebyla u něho provedena bezpečnostní prohlídka při zadržení, byla mu bez dalšího nasazena pouta, nebyl mu umožněn hovor s obhájcem bez přítomnosti policisty, byl eskortován s pouty na obvodní oddělení Policie ČR v Hranicích a následně byl eskortován na lékařské vyšetření do nemocnice v Hranicích rovněž s pouty, ačkoliv pro to nebyly žádné důvody. Porada s obhájcem byla žalobci umožněna až na naléhání obhájce a rovněž výslech byl proveden téhož dne, kdy byl zadržen, až na naléhání obhájce. Žalobce byl propuštěn dne , datum, v 21:45 hodin. Podle žalobce k použití donucovacích prostředků, zde pout, chyběla naléhavost zadržení, chyběly vazební důvody, absentovaly důvody k podezření, že žalobce spáchal trestný čin, a tedy použití donucovacích prostředků bylo neoprávněné. Navíc se policejní eskorta uskutečnila v poutech na místě se zvýšeným pohybem lidí, tj. v nemocnici v Hranicích, což ho bezdůvodně veřejně dehonestovalo.2. Žalobci tak byla způsobena újma na dobrém jménu, profesním životě a rovněž na psychickém stavu. Od samotné tragické události dne , datum, až do rozhodnutí státního zástupce o zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání byl žalobce prověřován jako možný pachatel trestného činu. V důsledku toho bylo poškozeno dobré jméno a pověst žalobce jak mezi zaměstnanci, tak občanů obce a jeho obchodních dodavatelů a odběratelů. Zadržení žalobce představovalo veřejné „odsouzení“ osoby žalobce jako osoby odpovědné za smrt člověka. Od zadržení žalobce dne , datum, do zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání uplynula doba více než 1 a půl roku. Jde o dobu nezanedbatelnou. Nezákonným jednáním státních orgánů došlo k újmě na podnikání a chodu žalobce s ohledem na to, že se žalobce nemohl plně věnovat podnikání, neboť trávil mnoho času obhajobou, poradami se svým zástupcem z řad advokátů. Žalobce uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy u žalované, potažmo u Ministerstva spravedlnosti, výzvou ze dne , datum, , která byla stejný den doručena. Žalovaná na výzvu nereagovala. Lhůta k vyřízení výzvy uplynula , datum, a od tohoto data požaduje žalobce úrok z prodlení.3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Stvrdila, že žalobce dne , datum, uplatnil u Ministerstva spravedlnosti nárok na poskytnutí náhrady újmy. Ministerstvo vyslovilo žalobci omluvu za nezákonné trestní stíhání a nárok na finanční odškodnění odmítlo, což sdělilo svým stanoviskem ze dne , datum, . Vyslovení omluvy považuje žalovaná i nadále za dostačující zadostiučinění vzniklé nemajetkové újmy. Přitom žalovaná poukázala na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, zejména na to, že na prvním místě přichází v úvahu poskytnutí zadostiučinění formou konstatování porušení práva jako jedné z forem morální satisfakce. Peněžitá satisfakce připadá v úvahu pouze tehdy, pokud by morální satisfakce nebyla způsobené nemajetkové újmě adekvátní. Uvedla, že k odčinění nejistoty, frustrace a jiných negativ vnesených do života žalobce prostřednictvím trestního stíhání, které probíhalo po přiměřenou dobu v souladu s právními předpisy, zásadně postačují jiné, než peněžní formy odškodnění. Spravedlivé postihování činů nebezpečných pro společnost je jedním z klíčových úkolů právního státu. Přístup, kdy zahájené trestní stíhání, které neskončilo odsuzujícím rozsudkem, je pokládáno na roveň nezákonného rozhodnutí, je přístupem velkorysým, k němuž dospěl dovolací soud rozšiřujícím výkladem zákona. Úmluva přitom na nic takového nepamatuje. Intenzitu nemajetkové újmy, která by vedla ke stanovení peněžní formy zadostiučinění, je třeba tvrdit a prokázat. Žalobce však neuvádí takové skutečnosti, pro které by mělo být přistoupeno k peněžité satisfakci. Vyslovenou omluvu proto žalovaná považuje za dostačující. Pokud se žalobce domáhá náhrady nemajetkové újmy, která mu byla způsobena v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím, pak za takové lze považovat pouze usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne , datum, . Žalobce však zároveň tvrdí, že mu vznikla nemajetková újma již o rok a půl dříve před zahájením trestního stíhání, a to v příčinné souvislosti se zadržením žalobce dne , datum, . Jestliže žalobce odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 1029/21, pak se tedy jedná o újmu, kterou je třeba spojovat s nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání a nárok na náhradu této újmy tedy nepředstavuje samostatný nárok. Žalovaná namítala, že citovaný nález na posuzovanou věc nedopadá, neboť striktně má být nahrazena újma vzniklá až po zahájení trestního stíhání. K možnostem tvrzení a prokázání škody vzniklé před zahájením trestního stíhání je nezbytné přistupovat restriktivním způsobem, pouze při existenci konkrétních a výjimečných okolností. V citovaném ústavním nálezu tyto mimořádné okolnosti spočívaly v sebevraždě manželky stěžovatele v řádu pouhých několika dnů před zahájením trestního stíhání. Projednávaná věc se žádnými takovými výjimečnými okolnostmi nevyznačuje. Nelze na tvrzenou újmu vzniklou před zahájením trestního stíhání žalobce pohlížet jako na újmu způsobenou následkem usnesení o zahájení trestního stíhání. Současně žalovaná namítala, že postup orgánů činných v trestním řízení při zadržení žalobce a nasazení donucovacích prostředků nebyl nezákonný. Současně vůči všem nárokům, které vyplývají z příčinné souvislosti se zadržením žalobce dne , datum, vznesla námitku promlčení.4. Soud na základě provedeného dokazování zjistil z výpovědi žalobce, že jelikož jako jednatel prostřednictvím obchodní společnosti podniká v oboru zemědělství na malé vesnici, a to dlouhodobě, celá událost je v tomto prostoru jak mezi zaměstnanci jeho společnosti, tak ve vesnici a okolí poměrně známa. Následně během roku dostal několik výpovědí z pronajatých pozemků bez udání důvodů. V průběhu dvou let odešli klíčoví zaměstnanci společnosti bez udání důvodu. Cítil se velmi vytížen v průběhu celého týdne i všech ročních obdobích, neboť musel zajišťovat provoz společně se zbylými zaměstnanci. Zbyla mu je část zaměstnanců a nadále nemůže zaměstnance sehnat. Pouta mu byla nasezena v kanceláři, nekladl odpor. Ta mu byla sundána až ve vyšetřovací místnosti a následně zase nasazena při převozu do nemocnice v Hraních, kde ho zná taky poměrně dost lidí. Celá událost ho poškodila i v jeho podnikání, neboť jím řízená obchodní společnost ztratila část pozice na zemědělském trhu. Musela např. „odstoupit“ za zajištění prací na žních, protože tím, že lidi v podstatě „zmizeli“, neměla společnost dost lidí na zajištění obsluhy kombajnů. Žalobce vše vnímal úporně, je na tom špatně psychicky, začal užívat léky na uklidnění, na spaní. V osobní sféře se to projevilo ta, že společensky se žalobce spíše izoloval, nechce nikam chodit, např. na plesy, jak bývalo zvykem, do hospody, neb i tam byl asi třikrát bezdůvodně napaden.5. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, , která je družkou žalobce, má soud za prokázané, že spolu se žalobcem žijí od roku 2016. Ihned, když došlo k tragické události na farmě, tam byla přítomna policie, lidi byli všude kolem a všechno sledovali. Poté, kdy žalobce zadržela policie, měla obavy, jak zajistí chod farmy, jak to bude se zaměstnanci apod. Žalobce se z celé události jak p