10 C 220/2025-31 — Okresní soud v Přerově

Žalobkyně se podaným návrhem domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaná ve dnech , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, cestoval dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy provozované žalobkyní, přičemž se při přepravní kontrole neprokázal platným jízdním dokladem. S žalovaným byly sepsány zápisy o provedené přepravní kontrole. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu jízdného ve výši , částka, za každou jednotlivou jízdu a úhradu přirážky ve výši , částka, za každou jednotlivou jízdu. Žalovaný dosud žalovanou částku neuhradil, ani přes výzvy žalobkyně.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Podle ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné.Podle ustanovení § 2578 o. z. podrobnější úpravu přepravy osob a věcí stanoví jiný právní předpis, zejména předpisy, kterými se stanoví přepravní řády, nestanoví-li tak přímo použitelný předpis , název, .Podle ustanovení § 18a odst. 1 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů řidič a průvodčí vozidla veřejné linkové dopravy a jiná osoba pověřená dopravcem veřejné linkové dopravy a vybavená kontrolním odznakem a průkazem dopravce (dále jen "pověřená osoba") je oprávněna dávat cestujícím pokyny a příkazy k zajištění jejich bezpečnosti, bezpečnosti a plynulosti dopravy a bezpečnosti ostatních cestujících. Pověřená osoba je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplatit přirážku nebo vyžadovat od cestujícího, aby se prokázal osobním dokladem a sdělil osobní údaje podle odstavce 2 písm. c).Podle ustanovení § 37 odst. 4 zákona č. zákona č. 266/1994 Sb., o drahách průvodčí drážního vozidla, osoba, která řídí drážní vozidlo, nebo jiná osoba ve veřejné drážní osobní dopravě pověřená dopravcem a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce (dále jen "pověřená osoba") je oprávněna dávat cestujícím pokyny a příkazy k zajištění jejich bezpečnosti, bezpečnosti ostatních cestujících a bezpečnosti a plynulosti dopravy. Pověřená osoba je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě; osobními údaji potřebnými k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému se rozumí jméno, příjmení a datum a místo narození a adresa pro doručování.Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že žalovaný , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, dopravními prostředky veřejné hromadné dopravy provozované žalobkyní. O každé jízdě byl sepsán zápis o provedené přepravní kontroly, a to č. , číslo, , , číslo, . Žalovanému bylo v souladu s platnými smluvními přepravními podmínkami dopravního podniku ve spojení s tarifem dopravy uloženo, zaplatit přirážku k jízdnému ve výši , částka, a jízdné ve výši , částka, za každou jednotlivou jízdu. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou. Ze smluvních přepravních podmínek a tarifu žalobkyně soud zjistil, že výše přirážky k jízdnému za jízdu bez platného jízdního dokladu se stanovuje na , částka, za každý jednotlivý případ. Žalovaný v řízení netvrdil a ani neprokázal, že by dlužnou částku žalobkyni již uhradil.Na základě shora uvedeného soud uzavřel, že žaloba je důvodná. Žalovaný tím, že se pověřenému pracovníkovi dopravního podniku neprokázal platnou jízdenkou, nesplnil povinnost uloženou mu v ustanovení § 18a odst. 1 písm. c), odst. 2 a 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, a vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, ve znění pozdějších předpisů, a dopravnímu podniku vzniklo oprávnění požadovat po žalovaném jízdné ve výši , částka, a přirážku ve výši , částka, za každý jednotlivý případ. Soud proto vyhověl žalobě v plném rozsahu.O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 věty prvé o. s. ř. za situace, kdy úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, . Při určení odměny advokátovi soud postupoval podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za situace, kdy předmětem právní služby je peněžité plnění ve výši , částka, s tím, že sazba mimosmluvní odměny za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení podle § 14b odst. 1 činí v daném případě , částka, , když žalobkyně podává návrhy opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech na ustáleném vzoru, předmětem řízení je peněžité plnění nepřesahující , částka, a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. V řízení před soudem advokát žalobkyně učinil 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění), ve výši mimosmluvní odměny 3 x , částka, , tj. , částka, . K této odměně náleží i paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, po , částka, k těmto 3 úkonům právní služby. Advokátovi náleží rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a to ve výši , částka, (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Náklady řízení činí celkem , částka, . Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil podle § 160 odst. 1 a § 149 odst. 2 o.s.ř.