12 C 375/2022-64 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se proti žalované domáhá zaplacení částky , částka, z titulu regresní úhrady škody podle § 16 a násl. zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů, způsobené nesprávným úředním postupem žalované spočívajícím v tom, že žalovaná, coby soudní exekutorka, nevyplatila v exekučních řízeních (dotčené sp. zn. jsou uvedeny v podání žalobkyně ze dne , datum, na č. l. 20-25 spisu) oprávněné (poškozené) spol. , právnická osoba, ., vymožené plnění. Rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit spol. , právnická osoba, ., náhradu škody ve výši , částka, s úrokem z prodlení. Na základě těchto rozhodnutí žalobkyně vyplatila dne , datum, poškozené spol. , právnická osoba, ., částku , částka, (na náhradě škody , částka, a ve zbytku na úrocích z prodlení a nákladech řízení).2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasí. Uvádí, že z žaloby není zřejmé, ve kterých exekučních řízeních měly být částky vymoženy a následně nevyplaceny, kdy k tomu mělo dojít, zda se tyto prostředky vůbec dostaly do dispozice žalované a kdo v té době mohl disponovat s účtem. Rozsudek Obvodního soudu pro , adresa, není relevantní, neboť žalovaná nebyla účastníkem tohoto řízení a nemohla se k věci jakkoliv vyjádřit, přičemž v tomto řízení nebylo provedeno ani fundované dokazování.3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované za splnění podmínek v ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“), neboť ta se, ač řádně předvolána, k jednání bez omluvy nedostavila.4. Z rozsudku Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , které nabyly právní moci dne , datum, , soud zjistil, že žalobkyni (v cit. řízeních jako žalovaná) byla uložena povinnost zaplatit spol. , právnická osoba, ., částku , částka, s úrokem z prodlení v zákonné výši od , datum, do zaplacení. Soudy vyšly ze skutkového stavu, že žalovaná, coby soudního exekutorka, vymohla pro oprávněnou spol. , právnická osoba, ., částku , částka, , aniž by tuto částku oprávněné předala. Po právní stránce soudy uzavřely, že žalovaná neprovedla v rozporu s § 46 odst. 4 exekučního řádu výplatu vymožených pohledávek oprávněné, tudíž se jedná o nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, za který odpovídá, vedle soudní exekutorky, i Česká republika. Odvolací soud poté uzavřel, že spol. , právnická osoba, ., coby žalobkyně, prokázala, v jakých exekučních řízeních došlo k takovému nesprávnému úředním postupu, a že celková tímto nesprávným úředním postupem žalobkyni způsobená škoda dosáhla výše , částka, .5. Z listin označených jako vypořádání závazků a pohledávek a bankovní výpis, datovaných dne , datum, , soud zjistil, že žalobkyně vyplatila dne , datum, spol. , právnická osoba, ., částku , částka, .6. Soud zamítl návrh žalované na provedení důkazů předmětnými exekučními spisy v listinné podobě, neboť žalovaná vůbec neuvedla, k prokázání či vyvrácení jakých konkrétních mezi účastníky sporných skutečností mají tyto důkazy vést. Podle § 120 odst. 1 věty prvé o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Je tedy zřejmé, že důkaz musí být vždy navrhován k prokázání konkrétní tvrzené skutečnosti. Pokud by soud vyhověl obecně formulovanému důkaznímu návrhu, mohl by se dopustit nepřípustné aktivity ve prospěch jedné ze stran sporu. Ve smyslu projednací zásady soud zásadně nesmí své rozhodnutí založit na skutečnostech, které žádná ze stran nepřednesla a které ani jinak nevyšly v řízení najevo. Právně významné skutečnosti je nutno především tvrdit, teprve poté i prokázat. Za situace, kdy žalovaná učinila důkazní návrh „vzhledem k neurčitosti údajů uvedených v žalobě“, nemohl soud ani posoudit, zda se případně nejedná nadbytečný důkaz (např. proto, že sporná skutečnost již byla prokázána či vyvrácena jiným provedených důkazem).7. Skutková zjištění učiněná z ostatních provedených důkazů, resp. další skutková zjištění učiněná ze shora uvedených důkazů považoval soud za nadbytečná, a to s ohledem na zjištěný skutkový stav a na to navazující právní posouzení věci (viz níže).8. Na základě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaná se dopustila nesprávného úředního postupu ve smyslu zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci tím, že jako soudní exekutorka vymohla pro oprávněnou spol. , právnická osoba, ., částku , částka, , aniž by tuto částku oprávněné předala. V řízení před soudy byla žalobkyni pravomocně uložena povinnost zaplatit spol. , právnická osoba, ., na náhradě škody způsobené nesprávným úředním postupem žalované částku , částka, s příslušenstvím, na základě čehož žalobkyně vyplatila dne , datum, spol. , právnická osoba, ., částku , částka, .9. Podle ustanovení § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů, (dále také jako „zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci“ nebo „OdpŠk“), stát odpovídá za škodu, kterou způsobily právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona (dále jen "úřední osoby").10. Podle ustanovení § 16 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nahradil-li stát škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem nebo poskytl-li ze stejného důvodu zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, může požadovat regresní úhradu na úředních osobách a na územních celcích v přenesené působnosti, pokud škodu způsobily.11. Podle ustanovení § 18 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci právo na regresní úhradu vznikne pouze tehdy, byla-li škoda způsobena zaviněným porušením právní povinnosti.12. Podle ustanovení § 15 odst. 5 věty třetí zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, (dále jen „exekuční řád“), ve znění účinném do , datum, , exekutor, jemuž zanikl výkon exekutorského úřadu, zajistí předání spisů, plnění vymožených v exekuci, zajištěných věcí, exekutorských úschov a registrů nově jmenovanému exekutorovi a předání razítek, průkazů a pečetidel podle § 103 odst. 1.13. Podle ustanovení § 46 odst. 4 exekučního řádu, ve znění účinném do , datum, , peněžitá plnění na vymáhanou povinnost se hradí exekutorovi nebo oprávněnému. Nedohodnou-li se exekutor a oprávněný jinak, exekutor po uplynutí lhůty podle odstavce 6 zajistí po odpočtu nákladů exekuce výplatu celé vymožené pohledávky oprávněnému do 30 dnů od doby, kdy peněžité plnění obdržel. Vymožené částečné plnění exekutor vyplatí oprávněnému, nedohodl-li se s ním jinak, ve stejné lhůtě v případě, kdy toto nevyplacené částečné plnění převyšuje částku , částka, . Za vymožené plnění se považuje plnění získané provedením exekuce některým ze způsobů podle § 59 odst. 1, provedením exekuce podle odstavce 6 nebo hrazené na vymáhanou povinnost od uplynutí lhůty podle odstavce 6 a vydání exekučního příkazu do provedení exekuce podle tohoto exekučního příkazu.14. Z hlediska právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaná se dopustila nesprávného úředního postupu, když v rozporu s § 46 odst. 4 exekučního řádu nezajistila po odpočtu nákladů exekuce výplatu celé vymožené pohledávky oprávněné. Stran závěru o existenci jedné z podmínek vzniku nároku na regresní úhradu – vzniku škody porušením právní povinnosti – vycházel soud z rozsudků Obvodního soudu pro , adresa, a Městského soudu v Praze (viz odst. 4). Na tomto místě soud předesílá, že uvedené rozsudky jsou veřejnými listinami, u nichž je presumována mj. pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno, není-li dokázán opak (§ 134 o. s. ř.). Soud se tedy zabýval další podmínkou vzniku nároku na regresní úhradu, a to existencí zavinění na straně žalované. Jelikož zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci pro účely regresní odpovědnosti formu zavinění nestanoví, postačuje k naplnění podmínky zavinění nedbalost nevědomá, která představuje psychický vztah osoby povinné k regresní úhradě k zákonem předvídanému následku, jímž je možnost vzniku odpovědnosti státu za škodu způsobenou výkonem veřejné moci, a která je charakteristická tím, že tato osoba nechtěla, aby ke vzniku této odpovědnosti došlo, a ani nevěděla, že její jednání (opomenutí) k ní může vést, ačkoliv to vzhledem k okolnostem a ke svému postavení při výkonu pravomocí státu vědět měla a mohla. Žalovaná, t. č. soudní exekutorka, měla a mohla vzhledem k okolnos