20 C 101/2025-23 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, ve znění doplnění ze dne , datum, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce a žalovaný poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátil. Na základě smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, uzavřené prostředky komunikace na dálku přes stránku www.coolcredit.cz, na které se žalovaný zaregistroval, zadal své údaje, akceptoval text smlouvy, poskytla žalobkyně žalovanému převodem na účet částku , částka, . Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku společně s poplatkem , částka, do , datum, , avšak uhradil toliko , částka, . Žalobkyně v žalobě sice uvedla, že prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr na základě žalovaným poskytnutých informací a nahlédnutím do relevantních databází, avšak zároveň uvedla, že žádná skutková tvrzení ke zkoumání úvěruschopnosti doplňovat nebude, což zřejmě povede k neplatnosti smlouvy, proto po žalovaném požaduje, vrátit, co podle smlouvy dostal s úrokem z prodlení. Žalobkyně nyní po žalovaném požaduje nesplacenou jistinu , částka, . nesplacený poplatek , částka, , náklady spojené s uplatněním pohledávky , částka, (4 x , částka, za upomínky; částečná úhrada žalovaného byla započtena částečně na smluvní pokutu a náklady vymáhání), a dále úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalovaný byl vyzván k plnění před podáním žaloby.2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nijak nevyjádřil a soud věc rozhodl v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a obsahu spisu, na základě kterých soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.3. Z listiny označené jako Smlouva o zápůjčce ze dne , datum, bylo zjištěno, že jde o elektronický dokument. Obsahem listiny je ujednání o poskytnutí finančních prostředků ve výši , částka, žalobkyní ve prospěch žalovaného s tím, že prostředky vrátí žalobkyni s poplatkem , částka, ve třech splátkách, a to vždy ve výši , částka, do 31. dne od poskytnutí, do 62. dne od poskytnutí a do 93. dne od poskytnutí. Úrok činí 0 %, RPSN činí 1 689 %. Je uvedena možnost zpoplatněného prodloužení splatnosti. Jsou uvedeny poplatky za upomínku , částka, (a mnohé další), smluvní pokuta 0,1 % denně z jistiny za každý den prodlení. Listina obsahuje odkaz na Obchodní podmínky a Sazebník.4. Z listiny označené jako Výpis z běžného účtu bylo zjištěno, že z účtu žalobkyně na účet žalovaného byla dne , datum, odeslána částka , částka, .5. Ze čtyř listin označených jako Upomínka, Opakovaná výzva k úhradě a Oznámení o zesplatnění úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně adresovala žalovanému výzvy k zaplacení dlužné částky; doklady o odeslání nepřiloženy. Z listiny označené jako Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, a ve srovnání s předchozími výzvami je parná částečná úhrada žalovaného; zásilka byla odeslána.6. Na základě listin, kterých se v žalobě dovolávala žalobkyně, učinil soud závěr o skutkovém stavu, že žalovaný od žalobkyně na základě dohody označené jako Smlouva o zápůjčce ze dne , datum, obdržel převodem na účet peněžní prostředky ve výši , částka, a zavázal se je vrátit do 93. dní od poskytnutí ve třech splátkách ve výši , částka, , úrok ve výši 0 % a RPSN ve výši 1 689 %; ujednány byly smluvní pokuty a poplatky. Žalovaný uhradil toliko , částka, . Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě peněžních prostředků před podáním žaloby. Soud z provedených důkazů nevzal za prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením dohody a před poskytnutím peněžních prostředků žalovanému nějak zkoumala jeho schopnost splácet.7. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k následujícím právním závěrům. Mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Při posuzování tohoto závazkového vztahu pak soud vycházel z toho, že se jedná o tzv. spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť z provedených listin nepochybně vyplývá, že smlouva byla uzavřena s žalobkyní jako s podnikatelem podle § 420 o. z. na straně jedné a s žalovaným jako spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. na straně druhé. Uplatní se zde proto zvláštní ochrana obecně poskytovaná spotřebiteli jako slabší straně a také zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „spotř. z.“). Z úpravy spotřebitelského úvěru je třeba vyzdvihnout především § 86 a § 87 spotř. z., podle kterých je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen řádně prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr (úvěruschopnost), jinak nesmí spotřebiteli úvěr poskytnout a úvěrová smlouva poskytnutá v rozporu s tímto kategorickým požadavkem je absolutně neplatná. Zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele pak není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případné neplatnosti v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18 nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne , datum, , sp. zn. C-679/18).8. Soud se s ohledem na zvýšenou ochranu poskytovanou žalovanému jako spotřebiteli z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobkyně dostatečným způsobem před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně pouze obecně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně zkoumána lustrací v databázích, avšak žádná konkrétní tvrzení či důkazy k tomuto neuvedla, ale naopak výslovně uvedla, že ani žádná další tvrzení (ani důkazy) dokládat nebude a sama uzavřela, že to povede k neplatnosti smlouvy. Soud musí s žalobkyní souhlasit, že smlouva o úvěru je z důvodu absence zkoumání úvěruschopnosti neplatná podle § 87 odst. 1 spotř. z. a § 588 o. z.; jedná se přitom o neplatnost absolutní. Žalobkyně zjevně úvěruschopnost žalovaného nezkoumala a sama si tedy byla vědoma, že je smlouva z tohoto důvodu neplatná. Nebylo proto nutno dále k této skutečnosti vést dokazování či dále žalobkyni vyzývat k doplnění tvrzení a důkazů.9. Nad rámec toho soud uvádí, že spotřebitelská smlouva by byla neplatná také z důvodu zcela zjevně nepřiměřených podmínek. Přestože úrok formálně nebyl sjednán, je cena peněz v podobě ujednaného poplatku naprosto nepřiměřená, což vyplývá už z RPSN 1 689 %. Takové podmínky společně s absencí řádného zkoumání úvěruschopnosti klientů a s poplatky a smluvními pokutami sjednanými výlučně v neprospěch klientů naznačují, že žalobkyně od klientů nečeká vrácení poskytnutých prostředků ve sjednané době, ale spíše očekává neustálé placení úroků z poskytnuté částky. Takové podmínky považuje soud za nemravné a smlouva by byla absolutně neplatná také pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 588 o. z.10. Soud tedy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná. V případě neplatnosti jsou si strany ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. povinny vzájemně vrátit plnění, která si na základě neplatné smlouvy poskytly. V případě neplatného spotřebitelského úvěru se pak uplatní speciální úprava § 87 spotř. z. upravující povinnost spotřebitele vrátit toliko poskytnutou (a dosud nesplacenou) jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele. Žalobkyně má tedy nyní právo toliko na vrácení dosud nesplacené jistiny z poskytnutého spotřebitelského úvěru, nikoli však na ujednané poplatky, úroky, pokuty či další platby. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný skutečně obdržel částku , částka, a uhradil částku , částka, (částečnou úhradu žalobkyně sama tvrdila a vyplývá také z předložených důkazů), žalobkyně má tedy právo na vrácení dosud nesplacené jistiny , částka, . Proto soud ve výroku I. tohoto rozsudku vyhověl podané žalobě, pokud jde o uhrazení nevrácené jistiny z neplatné smlouvy o úvěru.11. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, jaká doba pro vrácení peněžních prostředků je přiměřená jeho možnostem podle § 87 odst. 1 spotř. z. Soud proto splatnost závazku k vrácení jistiny určil sám, přičemž se podržel obecné lhůty k plnění stanovené § 160 odst. 1 o. s. ř. Při určení lhůty