20 C 106/2025-22 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení nároků uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že žalovaný byl dne , datum, převezen do záchytné stanice provozované žalobkyní, kde mu bylo poskytnuto nezbytné ošetření, vyšetření a následný pobyt. Za tyto úkony žalobkyně vyúčtovala žalovanému náklady ve výši , částka, splatné do , datum, a žalovaný tento svůj dluh uznal. Žalovaný na svůj dluh uhradil toliko , částka, dne , datum, , následně ani po výzvě žalované před podáním žaloby nic dalšího neuhradil.2. Nahlédnutím do insolvenčního rejstříku bylo zjištěno, že vůči žalovanému je vedeno insolvenční řízení u Krajského soudu v , adresa, , pobočka v Olomouci pod sp. zn. KSOL , spisová značka, . V tomto řízení byl zjištěn úpadek žalovaného a bylo povoleno jeho řešení oddlužením na základě usnesení ze dne , datum, , lhůta k přihlašování pohledávek skončila , datum, . Na základě žalobních tvrzení je tedy zřejmé, že nyní žalovaný dluh vznikl po rozhodnutí o úpadku žalovaného, nejedná se tedy o dluh, který by bylo možno uspokojit v insolvenčním řízení, proto nic nebrání jeho projednání v nyní vedeném řízení.3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nijak nevyjádřil a soud věc rozhodl v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a obsahu spisu. Na tomto podkladě přijal následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalovaný byl dne , datum, přijat v protialkoholní záchytné stanici žalobkyně a byla mu poskytnuta lékařská péče. Žalobkyni za poskytnutou lékařskou péči vznikly náklady ve výši , částka, , žalovaný tuto částku písemně dne , datum, uznal co do důvodu a výše a zavázal se k její úhradě do 8 dnů ode dne vystavení daňového dokladu. Žalobkyně vyzvala žalovaného písemně k úhradě dluhu upomínkou před podáním žaloby. Nebylo prokázáno, že by žalovaný požadovanou částku zaplatil.4. Soud na základě zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť žalovaný byl ve smyslu § 89a a násl. zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách (dále jen „zákon o specifických zdravotních službách“), přijat do protialkoholní záchytné stanice žalobkyně a žalobkyně má podle § 89e zákona o specifických zdravotních službách právo na náhradu nákladů za poskytnutou záchytnou službu, a to ve výši , částka, . Žalovaný tento svůj dluh navíc písemně uznal a zavázal se ho uhradit. Nebylo prokázáno, že by žalovaný na svůj dluh něco uhradil, to zůstalo v rovině tvrzení žalobkyně. Žalovaný je proto v prodlení podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a žalobkyni podle § 1970 o. z. přísluší vedle nákladů na záchyt i nárokovaný úrok z prodlení za dobu prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky ode dne následujícího po dni splatnosti. Žalobkyně požadovala toliko částku , částka, a úrok z prodlení po zohlednění (neprokázané) částečné úhrady, přičemž požadovala částečně úrok v nižší sazbě, než jakou stanoví zákon. Záleží na žalobkyni, zda požaduje méně, než na co by měla nárok, proto soud podané žalobě v celém rozsahu vyhověl. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.5. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a zcela úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Za účelně vynaložené náklady soud v uvedeném případě považuje pouze soudní poplatek ve výši , částka, a paušální náhradu za písemné podání ve věci a výzvu k plnění podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši , částka, za každý úkon, tj. celkem , částka, . Náklady řízení požadované žalobkyní ve výši odměny advokáta a režijních paušálů nebyly podle soudu potřebné k účelnému uplatňování práva, proto žalobkyni nebyly přiznány. Žalobkyně je státní příspěvkovou organizací hospodařící s majetkem státu podle zákona č. 219/2000 Sb., je tedy státem řízena a na státní rozpočet v určitém rozsahu navázána, proto měla při vymáhání pohledávek vůči pacientům volit co možná nejšetrnější prostředky. Vzhledem ke skutečnosti, že se po skutkové i právní stránce jedná o jednoduchý spor, není důvod, proč by za žalobkyni musel žalobu vyhotovit a podat advokát, neboť tím dochází ke zbytečnému zvyšování nákladů. Ústavní soud ČR v obdobných případech zaujal stanovisko, že v takto jednoduché právní věci byl žalobce schopen zajistit si vyřešení tohoto případu vlastními prostředky (blíže rozhodnutí Ústavní soudu ve věcech I. ÚS 2929/07, IV. ÚS 3131/10, I. ÚS 195/11). Celkem tedy náklady řízení činí , částka, , které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám advokáta do tří dnů od právní moci rozsudku ve smyslu § 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o. s. ř.