20 C 279/2024-26 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, ve znění doplnění ze dne , datum, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce a žalovaný poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátil. Na základě smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, uzavřené prostředky komunikace na dálku přes stránku www.coolcredit.cz, na které se žalovaný zaregistroval, zadal své údaje, akceptoval text smlouvy, poskytla žalobkyně žalovanému převodem na účet částku , částka, . Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku společně s poplatkem , částka, do , datum, , avšak uhradil toliko , částka, , které žalobkyně započetla na smluvní pokutu a náklady. Žalobkyně v žalobě uvedla, že prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr na základě žalovaným poskytnutých informací a nahlédnutím do relevantních databází, uvedla výpočet příjmů a výdajů. Žalobkyně nyní po žalovaném požaduje nesplacenou jistinu , částka, , nesplacený poplatek , částka, , náhradu nákladů upomínání , částka, (5 x , částka, za odeslané upomínky po započtení částečné úhrady žalovaným), a dále úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalovaný byl vyzván k plnění před podáním žaloby.2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nijak nevyjádřil a soud věc rozhodl v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a obsahu spisu, na základě kterých soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.3. Z listiny označené jako Smlouva o zápůjčce ze dne , datum, bylo zjištěno, že jde o elektronický dokument. Obsahem listiny je ujednání o poskytnutí finančních prostředků ve výši , částka, žalobkyní ve prospěch žalovaného s tím, že prostředky vrátí žalobkyni do , datum, s poplatkem , částka, , tj. v celkové výši , částka, . Úrok činí 0 %, RPSN činí 774 %. Jsou uvedeny poplatky za upomínku , částka, (a mnohé další), smluvní pokuta 0,1 % denně z jistiny za každý den prodlení. Listina obsahuje odkaz na Obchodní podmínky a Sazebník.4. Z listiny označené jako Exekuční rejstřík bylo zjištěno, že k žalovanému nebyly ke dni , datum, zjištěny žádné exekuce. Z listiny označené jako Insolvenční rejstřík bylo zjištěno, že k žalovanému nebylo ke dni , datum, zjištěno insolvenční řízení. Z výplatních pásek žalovaného bylo zjištěno, že v říjnu 2022 měl čistou mzdu , částka, a v listopadu 2022 měl čistou mzdu , částka, .5. Z listiny označené jako Výpis z běžného účtu bylo zjištěno, že z účtu žalobkyně na účet žalovaného byla dne , datum, odeslána částka , částka, .6. Z pěti listin označených jako Upomínka a Opakovaná výzva k úhradě bylo zjištěno, že žalobkyně adresovala žalovanému výzvy k zaplacení dlužné částky; doklady o odeslání nepřiloženy. Z listiny označené jako Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do tří dnů; zásilka byla odeslána dne , datum, .7. Na základě listin, kterých se v žalobě dovolávala žalobkyně, učinil soud závěr o skutkovém stavu, že žalovaný od žalobkyně na základě dohody označené jako Smlouva o zápůjčce ze dne , datum, obdržel převodem na účet peněžní prostředky ve výši , částka, a zavázal se je vrátit do , datum, ve výši , částka, , úrok ve výši 0 % a RPSN ve výši 779 %; ujednány byly smluvní pokuty a poplatky. Žalobkyně před poskytnutím peněžních prostředků zkoumala poměry žalovaného. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě peněžních prostředků před podáním žaloby. Nebylo prokázáno, že by žalovaný něco uhradil (to zůstalo v rovině tvrzení žalobkyně).8. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k následujícím právním závěrům. Vztah mezi žalobkyní a žalovaným soud posoudil jako smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Při posuzování uvedeného závazkového vztahu pak soud vycházel z toho, že se jedná o tzv. spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť z provedených listin nepochybně vyplývá, že smlouva byla uzavřena s žalobkyní jako s podnikatelem podle § 420 o. z. na straně jedné a s žalovaným jako spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. na straně druhé. Uplatní se zde proto zvláštní ochrana obecně poskytovaná spotřebiteli jako slabší straně a také zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „spotř. z.“). Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně dostatečným způsobem před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného podle § 86 spotř. z., a dospěl k závěru, že hodnocení úvěruschopnosti bylo dostatečné a žalovaný v době uzavření smlouvy byl v situaci, ze které bylo možno dovodit jeho schopnost úvěr řádně splácet. Z provedených důkazů nicméně nevyplynulo, že by žalovaný cokoliv splatil.9. Soud se proto dále zabýval samotnými podmínkami úvěru a shledal, že uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, neboť stanovené podmínky týkající se nákladů na úvěr jsou v rozporu s dobrými mravy. Ve smlouvě nebyla sice sjednána „cena peněz“ v podobě úroku, avšak tuto funkci plní poplatek ve výši , částka, (při výši úvěru , částka, a měsíční splatnosti), který sám o sobě zakládá nemravnou cenu peněz, jejíž absurdní výše je patrná už z RPSN ve výši 779 %. Takovou výši ceny peněz, ať už je označena jako úrok nebo poplatek, soud považuje za naprosto nepřiměřenou, neboť vede k nepřiměřenému obohacení žalobkyně a nepřiměřenému postihu žalovaného. Smlouva o úvěru jako celek je tedy z důvodu zcela zjevně nepřiměřené ceny peněz, jejíž výše se příčí dobrým mravům, absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. Soud má přitom za to, že v uvedeném případě není prostor pro moderaci podle § 577 o. z., neboť soudu je z vlastní činnosti známo, že sjednávání takto nemravných úroků a jiných plateb je u žalobkyně standardem a žalobkyně by zřejmě smlouvu s cenou peněz v běžné výši neuzavřela, o čemž svědčí také sjednání smluvních pokut a dalších plateb převyšujících jistinu výlučně v neprospěch žalovaného. Ve smlouvě o úvěru jsou totiž ujednání o smluvních pokutách a jiných platbách (náklady upomínání) sjednány výlučně v neprospěch žalovaného a smlouva neobsahuje odpovídající ustanovení, která by adekvátně sankcionovala také případné neplnění smluvních povinností ze strany žalobkyně, proto by, pokud by smlouva o úvěru jako celek nebyla neplatná z důvodů shora uvedených, bylo nutno smluvní pokutu i další platby v neprospěch žalovaného ve smyslu § 1813 o. z. považovat za zakázaná ujednání, přičemž k zakázaným ujednáním se ve smyslu § 1814 o. z nepřihlíží.10. Z důvodů shora uvedených soud shledal uzavřenou úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou. V případě neplatnosti jsou si strany ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. povinny vzájemně vrátit plnění, která si na základě neplatné smlouvy poskytly. V případě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytla žalobkyně finanční prostředky žalovanému a žalovaný je povinen tyto prostředky vrátit v poskytnuté výši. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy však žalobkyně nemá nárok na zaplacení v neplatné smlouvě sjednaných poplatků a smluvních pokut, ale má nárok jen na vrácení poskytnuté jistiny. V řízení bylo tvrzeno že žalovaný již učinil částečné platby, ale toto tvrzení nebylo prokázáno. Žalobkyně má proto právo na vrácení celé poskytnuté jistiny, proto soud výrokem I. tohoto rozsudku zavázal žalovaného k zaplacení jistiny. K tomu soud žalovaného zavázal k úhradě úroku z prodlení ve smyslu podle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od , datum, , neboť s ohledem na neplatnost smlouvy byl žalovaný povinen plnit na výzvu a žalobkyně prokázala až odeslání předžalobní výzvy ze dne , datum, (odeslána téhož dne), ve které byla stanovena lhůta tří dnů k plnění. S ohledem na běžnou dobu doručování a na dny pracovního klidu mohla být výzva doručena žalovanému dne , datum, , tedy do prodlení se žalovaný dostal dne , datum, .11. Ve zbývajícím rozsahu soud ve výroku II. tohoto rozsudku žalobu zamítl. Pokud jde o rozsah zamítnutí požadovaných nároků, tak soud zamítl veškeré další žalobkyní požadované částky, které nejsou nevrácenou jistinou ze smlouvy o úvěru a shora uvedeným úrokem z prodlení, neboť v důsledku absolutní neplatnosti smlouvy nelze jiné nároky přiznat.12. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť úspěch účastníků byl srovnatelný.