7 C 105/2025-25 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím a tvrdila, že uplatněný nárok vyplývá ze smlouvy o zápůjčce, kterou uzavřeli účastníci dne , datum, ohledně částky , částka, . Podle této smlouvy se věřitelka zavázala poskytnout žalovanému , částka, a žalovaný se zavázal vrátit půjčenou částku společně s poplatkem , částka, do 1 měsíce. Žalovaný nezaplatil. Pokud se týká prověření úvěruschopnosti uvedla žalobkyně, že od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech ověřila je na základě předložených dokumentů a nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ze zprávy , právnická osoba, . soud zjistil že dne , datum, byla na účet žalovaného č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, od žalobkyně připsána částka , částka, .4. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.5. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi účastníky dne , datum, je neplatná.9. Věřiteli je zákonem uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Zákon nestanoví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).10. Ustanovení § 86 odst. 1 zák.č. 257/2016 Sb. výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Toto však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit.11. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Analýzu této schopnosti je nutno provést na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).12. Úprava § 86 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. ukládá věřiteli povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit s tím, že věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V případě, že je úvěr poskytnut v rozporu s touto zásadou, je smlouva neplatná.13. Podle ust. § 101 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle § 120 odst. 1, 3 o. s. ř. jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí.14. V daném případě žalobkyně konkrétně netvrdila, zda a jakým způsobem prověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet s uvedením konkrétních údajů, které vstoupily do procesu posuzování, jak na příjmové, tak na výdajové stránce a zda a jaké další údaje byly prověřovány, zejména v jakých relevantních databázích provedla šetření. Žalobkyně uvedla tvrzení o prověřování ve zcela obecné rovině a odkázala přitom na to, že všechny údaje jsou zaznamenány v zákaznické kartě. Tento důkaz však v řízení nenavrhla a nepředložila.15. Žalobkyně se k jednání neodstavila a zbavila se tak možnosti, aby jí soud poskytl poučení o nutnosti doplnění tvrzení a důkazů podle § 118a odst.1 a 3 o.s.ř., které soud poskytuje u jednání.16. Žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně povinnosti prověřit schopnosti žalovaného splácet zápůjčku.17. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva je neplatná.18. Žalovaný je povinen vrátit poskytnutou jistinu v souladu s ust. § 87 zák.č.257/2016 Sb.19. Žalovanému byla v souvislosti se smlouvou poskytnuta částka , částka, , nic nezaplatil. Proto je povinen vrátit částku , částka, . Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by zaplatil vyšší částku.20. Žalovaný se ke svým možnostem nijak nevyjádřil, soud proto uložil vrácení částky v obecné pariční lhůtě. Vzhledem k tomu, že povinnost vrácení jistiny vzniká teprve uložením této povinnosti soudem, nemůže být žalovaný v prodlení. ( srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR - senátu ze