7 C 344/2024-33 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že žalovaný uzavřel dne , datum, s , právnická osoba, smlouvu o úvěru. Na základě smlouvy o úvěru poskytla úvěrující žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit půjčenou částku a dále zaplatit poplatek ve výši , částka, ve 78 týdenních splátkách po , částka, . Žalovaný zaplatil pouze částku , částka, . Pohledávka byla žalobkyni postoupena.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že jejím obsahem je závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, a závazek žalovaného splatit jistinu včetně sjednaného poplatku ve výši , částka, v 78 týdenních splátkách. Žalovaný potvrdil, že částku , částka, převzal v hotovosti při podpisu smlouvy.4. Podle přehledu splátek žalovaný uhradil v souvislosti s poskytnutým úvěrem celkem částku , částka, . Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by zaplatil částku vyšší, než žalobkyně tvrdí.5. Ze zákaznické karty má soud za prokázáno, že při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr měla právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici následující údaje: bydlení s rodiči, čistý příjem , částka, , další čisté příjmy domácnosti , částka, , žádné splátky, měsíční výdaje , částka, , svobodný, bez vyživovací povinnosti.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy má soud za prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena.7. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k , datum, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., ve znění platném k , datum, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb., ve znění platném k , datum, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená dne , datum, mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně je neplatná.12. Věřiteli je zákonem uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Zákon nestanoví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).13. Ustanovení § 86 odst. 1 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Toto však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit.14. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Analýzu této schopnosti je nutno provést na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).15. Úprava § 86 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. ukládá věřiteli povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit s tím, že věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V případě, že je úvěr poskytnut v rozporu s touto zásadou, je smlouva neplatná.16. Žalobkyně tvrdila, že zkoumala schopnost žalované splácet úvěr tak, si před uzavřením smlouvy vyžádala od žalovaného informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových a výdajových poměrech a tyto ověřila na základě předložených dokumentů, resp. nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace byly vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného.17. Z předložených údajů není zřejmé, jaké konkrétní hodnoty zejména ohledně výdajové stránky vstoupily do procesu rozhodování při posouzení úvěruschopnosti. výdaje ve výši , částka, evidentně neodpovídají reálným nákladům na zajištění výživy i za situace, že žalovaný bydlí u rodičů. Úvěr byl žádán na běžné výdaje domácnosti, přitom tyto výdaje by měl mít žalovaný pouze ve výši , částka, . Rovněž není zřejmé, z jakých příjmů právn předchůdkyně žalobkyně vycházela a pokud vycházela i z dalších příjmů domácnosti, o jaké příjmy se mělo jednat a jak byly ověřeny.18. Za těchto okolností má soud za to, že nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost ověření schopnosti úvěr splácet řádně.19. V daném případě žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně jako věřitel splnila zákonem ( § § 86 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. ) jí uloženou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a tedy poskytla úvěr, aniž by bylo zřejmé, zda bude žalovaný schopna úvěr splatit).20. Žalobkyně se k jednání nedostavila a zbavila se tak možnosti, aby jí soud poskytl poučení podle § 118a o