25 C 136/2019-21 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobou podanou Okresnímu soudu Plzeň - sever dne 19. 4. 2019 se žalobce domáhal zaplacení částky 10 493 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 635,77 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 000 Kč od 20. 4. 2019 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že uzavřel s žalovaným dne , datum, Smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Smlouva byla uzavřena elektronickými prostředky komunikace na dálku podle § 562 občanského zákoníku. Ve smlouvě žalobce jako úvěrující sjednal s žalovaným jako úvěrovaným poskytnutí úvěru v částce 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že úvěr splatí nejpozději dne , datum, společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 763 Kč. Žalobce poskytl žalovanému úvěr dne , datum, převodem na účet č. , č. účtu, . Žalovaný úvěr ani poplatek za poskytnutí úvěru ve stanovené době žalobci neuhradil. Žalobci tak vznikl kromě nároku na vrácení jistiny úvěru ve výši 6 000 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru 1 763 Kč nárok na zákonný úrok z prodlení z jistiny ode dne následujícího po datu splatnosti, tj. od , datum, a dále nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 6 000 Kč od 20. 1. 2018 do 19. 4. 2019 v celkové výši 2 730 Kč.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání nařízenému na den 30. 8. 2019 se bez omluvy nedostavil. Žalobce svoji nepřítomnost při uvedeném jednání omluvil a souhlasil s projednáním věci v jeho nepřítomnosti. Soud tak v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a zástupce žalobce, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.Podle § 2 odst. 1 občanského zákoníku každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit.Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad o použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.Podle § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením Občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny.V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 243/2005, dále např. sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 se uvádí: „Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížené. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají věřitelé na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných běžnými ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“.Z důkazu předloženého žalobcem, Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , datum, , bylo zjištěno, že žalobce a žalovaný ve smyslu ustanovení § 2095 a násl. občanského zákoníku uzavřeli Smlouvu o úvěru, na základě které se žalobce zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 6 000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnutou částku žalobci splatit nejpozději , datum, s navýšením o 1 763 Kč. RPSN Smlouvy o úvěru je tak 10 724,77 % ročně. V době uzavření Smlouvy o úvěru, tj. v prosinci 2017 činila dle statistiky ČNB průměrná úroková sazba u úvěrů poskytnutých peněžními ústavy v případě úvěru se splatností do 1 roku pro potřeby domácnosti 19,96 % ročně. Ve smyslu citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, spisová značka 33 Odo 243/2005, by tak bylo možné tolerovat navýšení až 59,88 % ročně. RPSN zde však činí 10 724,77 % ročně. Přesto, že RPSN není totéž co úrok, je zřejmé, že částka, kterou měl žalovaný zaplatit nad rámec půjčené částky, přesahuje i trojnásobek běžného smluvního úroku pro dané období. S ohledem na to, že uvedený poplatek je nepřiměřeně vysoký ve vztahu k poskytnuté jistině a reálným nákladů, které v souvislosti s uzavřením Smlouvy o spotřebitelském úvěru mohly vzniknout, je podle soudu zjevné, že žalobce se tímto způsobem snaží obejít ustanovení o přiměřeném smluvním úroku a poplatek 1 763 Kč je odměnou za poskytnutý úvěr. Žalobce ve smlouvě sice nazývá navýšení poplatkem, avšak poplatek zde plní zcela stejnou funkci jako úrok. Soud musí vždy hodnotit smlouvu jako celek a zkoumat veškeré její náležitosti. Soud tedy uzavřenou smlouvu považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 občanského zákoníku. Soud však z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 6 000 Kč (nezaplacená jistina) společně s příslušným zákonným úrokem z prodlení od 20. 1. 2018 do zaplacení. Nárok na zákonný úrok z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s ustanovením § 1, 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Ve zbývající výši byla žaloba zamítnuta, neboť pokud soud shledal absolutně neplatnou samotnou Smlouvu o úvěru, neplatným musel shledat rovněž i ujednání o povinnosti hradit smluvní pokutu.O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci úspěch v poměru 60,45 % (neúspěšný byl z 39,55 %). Právo na náhradu nákladů řízení ve výši 20,9 % tedy svědčí žalobci. Při vyčíslení míry úspěchu a neúspěchu soud přihlížel v souladu s nálezem Ústavního soudu I. ÚS 2717/08 i k požadovanému příslušenství, když je nutno při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen jistiny pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. Náklady řízení celkem tvoří soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, odměna advokátky žalobce ve výši 900 Kč podle § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po 300 Kč ve smyslu § 11 odst. 1 citované vyhlášky (příprava a převzetí sestoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva), paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky za tři úkony právní služby po 100 Kč a také 21% DPH ze základu 1 200 Kč v částce 252 Kč, tj celkem 2 452 Kč. Z toho žalobci náleží poměrná část odpovídající 20,9 %, tj. 512,47 Kč. Tuto částku je tedy žalovaný povinen uhradit na náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobce tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.Soud dále uložil žalobci povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2 sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.