8 C 46/2020-15 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobkyně se domáhá na žalovaném zaplacení celkem částky [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že pohledávka na ní byla postoupena přechodným věřitelem [právnická osoba] [anonymizováno] dne [datum], na nějž pohledávku postoupil dne [datum] původní věřitel společnost [právnická osoba] Žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně uzavřel dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému částku [částka] v hotovosti. Žalovaný se proti tomu podle žalobkyně zavázal vrátit poskytnutou částku s navýšením o [částka], a to formou pravidelných týdenních splátek v celkovém počtu 60 splátek po [částka]. Žalovaný uhradil celkem [částka]. Dlužná částka tak sestává z nezaplacené jistiny ve výši [částka] a souhrnného poplatku [částka]. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného dne [datum] ke splnění jeho povinnosti. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání, žalovaný se na základě výzvy soudu, která obsahovala doložku, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb., dále jen „o.s.ř.“), nevyjádřil. Výzva byla žalovanému doručena v souladu s ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu trvalého pobytu dle informačního systému základních registrů dne [datum]. Soud má za to, že proti tomuto postupu nemá námitky a rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ust. §115a o.s.ř. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. Dne [datum] uzavřel původní věřitel společnost [právnická osoba], podle § 1879-1887 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., dále jen O.Z. smlouvu o postoupení pohledávek s přechodným věřitelem [právnická osoba] S.á.r.l., který dne [datum] postoupil pohledávku na žalobkyni z titulu smlouvy o půjčce z [datum]. Ze smlouvy o půjčce shora uvedené je zřejmé, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] [datum] pod [číslo] smlouvu o půjčce podle § 657 a 658 odst. 1 občanského zákona č. 40/1964 Sb. Smlouva obsahovala závazek původního věřitele poskytnout žalovanému v hotovosti [částka] bez účelového určení, což učinil při podpisu smlouvy a žalovaný toto stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se proti tomu zavázal vrátit poskytnutou půjčku s navýšením o souhrnný poplatek [částka] v pravidelných 60 týdenních splátkách po [částka]. Soud nejprve posuzoval, zdali ujednání týkající se smluvního úroku, potažmo odměny za zpracování půjčky, je přípustné či nikoliv. Nejprve je třeba uvést, že s ohledem na poměr k výši poskytnuté jistiny je odměna za zpracování administrativní půjčky sjednána v nepřiměřené výši proti tomu, jaká odměna je obvyklá v bankovním sektoru. Podle judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a sp. zn. 21 Cdo 1484/2004) je odměna, která převyšuje dvoj až trojnásobek průměrné úrokové sazby, za kterou obdobný typ úvěru či půjčky poskytuje bankovní subjekt, sjednána v nepřiměřené výši a to v rozporu s dobrými mravy a jako taková je neplatná. V posuzované věci činila průměrná úroková sazba podle přehledu databáze ARAD České národní banky přístupné na internetových stránkách této instituce k říjnu 2009, tedy úvěry poskytované domácnostem na spotřebu se splatností od jednoho roku do 5 let 15,45 %. Dvoj až trojnásobek této úrokové sazby představuje rozpětí 30,9 % - 46,35 %. Takto sjednaná odměna pak je podle citované judikatury v rozporu s dobrými mravy. V posuzované věci činí výše souhrnného poplatku [částka], což je ve vztahu k jistině 83,6 % za rok. Jedná se tedy o odměnu, která je nad povolený limit a ujednání o souhrnném poplatku jako celek je třeba hodnotit jako absolutně neplatné podle § 39 občanského zákona č. 40/1964 Sb. Soud tak uzavřenou smlouvu považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Žalovaný si půjčil [částka], vrátil [částka], dluží tak [částka]. Soud tak z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 451 občanského zákona č. 40/1964 Sb. uložil žalovanému zaplatit žalobkyni dlužnou částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 O.Z. Ve zbývající výši byla žaloba zamítnuta. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy zčásti úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši [částka] představujících 4% z celkové výše, když rozdíl úspěchu v řízení 52 % a neúspěchu tvoří uvedené 4 % Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 2,5 úkonu á [částka], tedy celkem [částka] a paušální náhrada v částce [částka] za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení nebo obhajoby, písemné podání nebo návrh ve věci samé a předžalobní upomínku) a dále daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši [částka] částkou [částka].