10 C 210/2021-20 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky celkem ve výši 6 106 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr elektřiny v odběrném místě na adrese [adresa žalované], a to na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 17. 7. 2018. Jedná se o pohledávku, která byla postoupena žalobkyni společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále také„ původní věřitel“), smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovila souhlas, soud ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda s tímto postupem rovněž souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná na výzvu nereagovala a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017, bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil předmětné pohledávky vymáhané touto žalobou žalobkyni, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o.z.“). Žalovaná byla o postoupení pohledávek vyrozuměna dopisem ze dne 4. 3. 2021. Na základě obsahu listin založených ve spise ve spojení s žalobními tvrzeními dospěl soud k závěru o skutkovém stavu věci, dle něhož původní věřitel na základě uzavřené Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 17. 7. 2018 dodával žalované elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa žalované]. Za období 30. 8. 2018 do 4. 1. 2019 byla žalované fakturou [číslo] se splatností do 23. 1. 2019 vyúčtována cena za dodávku elektřiny v částce 6 106 Kč. Žalovaná však do dnešního dne neuhradila ničeho, a to ani přes předžalobní výzvu zaslanou jí žalobkyní ze dne 4. 3. 2021. Uplatněný nárok je po právní stránce nárokem na zaplacení ceny za elektřiny, která vychází z ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, ve znění pozdějších předpisů. Jelikož je žalovaná v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má žalobkyně podle ustanovení § 1970 o.z. též právo na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že žalobkyni, která byla ve věci úspěšná, přiznal právo na jejich náhradu v plné výši a v celkové částce 1 489 Kč, představované jednak soudním poplatkem za žalobu ve výši 400 Kč a jednak náklady právního zastoupení, které se sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 600 Kč dle § 14b odst. 1 bod 1, odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění) a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky za 3 úkony právní služby po 100 Kč, obojí zvýšeno o náhradu za 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř., představovanou částkou 189 Kč. Ve shora uvedené věci jsou dle názoru soudu splněny podmínky pro použití ustanovení § 14b odst. 1 citované vyhlášky, neboť předmětem řízení je peněžité plnění, u nějž tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Soud má za to, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V této souvislosti soud pro stručnost odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11, kterým Ústavní soud sjednotil judikaturu obecných soudů v řízení o takzvaných bagatelních věcech ohledně výše náhrady nákladů řízení.