25 C 151/2021-33 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřena dne [datum] smlouvu o zápůjčce, jejímž předmětem bylo poskytnutí bezúročné zápůjčky ve výši [částka]. Poskytnutí bezúročné zápůjčky bylo jedním ze zaměstnaneckých benefitů, když žalobkyně byla v době uzavření smlouvy zaměstnavatelem žalovaného. Na základě uvedené smlouvy byla dne [datum] žalovanému poskytnuta na bankovní účet [číslo] [bankovní účet] částka ve výši [částka]. Zápůjčka byla po dobu trvání pracovního poměru splácena formou měsíčních srážek ze mzdy v pravidelných splátkách ve výši [částka] měsíčně. Za dobu trvání pracovního poměru, který skončil k [datum], byla žalovaným splacena částka ve výši [částka]. Zbývající část dluhu ve výši [částka] žalovaný písemně uznal dohodou o uznání dluhu ze dne [datum], na základě které se žalovaný mimo jiné zavázal k úhradě dluhu formou pravidelných měsíčních splátek ve výši [částka], přičemž první splátka za měsíc říjen byla splatná dne [datum]. Na tuto splátku stejně jako na dalších 5 zbývajících splátek, které jsou již po datu splatnosti, nebylo ničeho uhrazeno, a to ani přes opakované výzvy žalobkyně ze dne [datum], [datum] a předžalobní výzvu ze dne [datum]. V uznání dluhu bylo současně sjednáno, že v případě prodlení se splacením byť jediné splátky, má žalobkyně právo požadovat zaplacení celého dluhu. Vzhledem k tomu, že žalovaný je v prodlení se zaplacením již první splátky ke dni [datum], vznikl k tomuto dni nárok žalobkyně požadovat úhradu celého dluhu, který se stal splatným ke dni [datum]. V uznání dluhu se žalovaný také zavázal k úhradě úroků za poskytnutí zápůjčky ve výši 10 % p.a. z dlužné částky, jenž se žalovaný zavázal platit ode dne skončení pracovního poměru, tj. od [datum] do úplného splacení celého dluhu. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky vznikl žalobkyni podle článku II. odst. 8 smlouvy také nárok na zaplacení účelně vynaložených nákladů ve výši [částka], které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání dne [datum] se bez omluvy nedostavil, soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Z důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] ve smyslu ust. § 2390 a násl. občanského zákoníku smlouvu o zápůjčce, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout zápůjčku ve výši [částka] s tím, že žalovaný je povinen vrátit zápůjčku nejpozději do 2 let od účinnosti uvedené smlouvy. Zápůjčka byla sjednána jako bezúročná. Následně dne [datum] žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobkyni ve výši [částka] a zavázal se jej splácet po [částka] měsíčně, a to včetně úroků ve výši 10 % p.a. z dlužné částky, přičemž první splátka měla být uhrazena do [datum], vše pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení jakékoli z nich. Žalovaný nedodržel podmínky uzavřené dohody, když řádně a včas neuhradil ničeho, a to ani přes písemné upomínky zaslané žalobkyní dne [datum], [datum] a dne [datum]. Podle § 2053 občanského zákoníku uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Uznání dluhu je jednostranný právní úkon dlužníka adresovaný věřiteli. Byť uznání dluhu představuje jednostranný projev dlužníka o tom, že uznává svůj určitý dluh, nebrání to projevit uznání dluhu v rámci smlouvy nebo vícestranného smluvního ujednání (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 4603/2009, sp. zn. 23 Cdo 987/2010 nebo sp. zn. 2 Cdo 2940/2010). Uznáním dluhu se zakládá vyvratitelná právní domněnka, že dluh existoval v době, kdy k uznání došlo. Usnadňuje věřiteli procesní situaci v případě sporu, neboť věřitel nemusí prokazovat vznik dluhu, ani jeho výši v době uznání. Naopak dlužník, pokud by namítal, že dluh nevznikl, že byl splněn nebo že jinak zanikl, musel by toto své tvrzení prokazovat. Uznáním dluhu tak přechází důkazní břemeno z věřitele na dlužníka v té výši, v jaké byl dluh uznán. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný zůstal v řízení nečinný, když netvrdil ani neprokazoval, že dluh odpovídající žalované částce neexistuje, soud tedy považoval za prokázané, že nárok žalobce je po právu, a proto žalovanému uložil povinnost k úhradě částky [částka] s úrokem za poskytnutí zápůjčky ode dne ukončení pracovního poměru ve výši 10 % p. a. z dlužné částky a nákladů účelně vynaložených v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši [částka]. Jelikož jde o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má žalobkyně podle ust. § 1 970 občanského zákoníku též právo na úrok z prodlení ve výši dle § 1, 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Soud dále s ohledem na skutečnost, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou [číslo] odst. 2 Sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, náleží jí tak plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení představuje soudní poplatek ve výši [částka], odměna advokátky žalobkyně za 4 úkony právní pomoci podle § 11 odst. 1 ve spojení s § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. po [částka], tj. [částka], 4 x režijní paušál dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky po [částka], tj. [částka], cestovné na jednání soudu z [obec] do [obec] a zpět osobním automobilem Škoda Octavia (vzdálenost celkem 180 km, průměrná spotřeba benzínu 7,4 l /100 km, cena paliva [částka] a náhrada 4,40 Kč/km dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.), tj. [částka]. Dále má zástupkyně žalobkyně nárok na náhradu odpovídající 21 % DPH z částky [částka] ve výši [částka] podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkem tak náklady řízení činí [částka]. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovená podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o.s.ř.