25 C 199/2021-36 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobce žalobu odůvodnil tím, že žalovaná s [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ původní věřitel“) uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč, které byla žalovaná oprávněna čerpat prostřednictvím kreditní karty. Žalovaná se zavázala hradit úrok z úvěru ve výši 23,88 % ročně a poplatky dle smlouvy, a to tak, že vždy uhradí 3,2 % z částky čerpaného a nespláceného úvěru a 100 % částky úroků z úvěru a poplatků vyúčtovaných za daný měsíc. Žalovaná však sjednané splátky řádně a včas nehradila, a proto původní věřitel smlouvu vypověděl a žalovanou vyzval k úhradě celé dlužné částky nejpozději do [datum]. Celý zůstatek úvěru se tak stal splatným a původní věřitel pohledávku převedl na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků, o čemž byla žalovaná informována dopisem. Následně byla pohledávka původním věřitelem postoupena na základě smlouvy o postoupení ze dne [datum] s účinností od [datum] na žalobce. Ke dni postoupení činila pohledávka 7 702,85 Kč a skládala se ze zůstatku jistiny ve výši 7 014,15 Kč, úroku z úvěru 507,11 Kč a úroku z prodlení ve výši 181,59 Kč. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná na výzvu nereagovala a žalobce vyjádřil souhlas již v žalobě, soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností od [datum], bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobci, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“). Žalovaná byla o postoupení pohledávek vyrozuměna dopisem odeslaným dne [datum], jak je patrné z podacího lístku. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že mezi žalovanou a původním věřitelem byla dne [datum] uzavřena smlouva o kreditní kartě a kartovém účtu. Původní věřitel se zavázal poskytnout žalované jako spotřebiteli finanční prostředky až do výše úvěrového kartového limitu 13 000 Kč s tím, že žalovaná bude povinna úvěr splácet. Úroková sazba byla sjednána na 23,88 % ročně a dle čl. VI.1 bodu 1. a čl. VI.2 části A bodu 1. písm. a) obchodních podmínek původního věřitele byla žalovaná povinna hradit minimální splátky 3,2 % z částky čerpaného a nespláceného úvěru a 100 % částky úroků z úvěru a poplatků vyúčtovaných za daný měsíc. Žalovaná však sjednané splátky řádně a včas nehradila, a proto původní věřitel z důvodu závažného porušení smluvních podmínek (čl. VIII. bod 1 B obchodních podmínek) smlouvu vypověděl dle čl. IX. bod 8 obchodních podmínek a žalovanou vyzval k úhradě celé dlužné částky do [datum]. Celý zůstatek úvěru se tak stal splatným a původní věřitel pohledávku ke dni [datum] převedl na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne [datum]. Ke dni postoupení činila pohledávka 7 702,85 Kč a skládala se ze zůstatku jistiny ve výši 7 014,15 Kč, kapitalizovaného úroku z úvěru 507,11 Kč ke dni [datum] a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 181,59 Kč ke dni [datum]. Žalobce dále prokázal, že žalované zaslal předžalobní upomínku, která byla odeslána dne [datum]. Na podkladě shora uvedených skutečností soud v daném případě dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná a že tedy je třeba považovat nárok žalobce za oprávněný, neboť bylo prokázáno, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru, a to tak že ve smyslu ustanovení § 708 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch. zák.“), žalobce vedl pro žalovanou účet, na němž jí podle § 497 a § 711 obch. zák. zřídil kontokorentní úvěr povolením debetního zůstatku až do výše limitu 13 000 Kč. Jelikož žalovaná stanovený limit přečerpala a stav konta nevyrovnala, žalobce úvěr prohlásil za okamžitě splatný. Žalovaná porušila své povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy o úvěru a žalovanou částku dosud neuhradila, vůči žalobě pak ničeho nenamítala ani neuvedla žádné skutečnosti na svou obranu, proto soud shledal nárok žalobce na zaplacení dlužné částky 7 014,15 Kč zcela po právu a žalobě v plném rozsahu vyhověl, přičemž rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že žalobci zároveň přiznal také příslušenství žalované pohledávky ve smyslu ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014, a to obchodní úrok v kapitalizované výši 507,11 Kč a dále ve výši 23,88 % z dlužné jistiny jdoucí ode dne následujícího od postoupení pohledávky, tj. od [datum], do zaplacení, a úrok z prodlení z téže částky ve výši 8,25 % v kapitalizované výši 181,59 Kč a dále ode dne následujícího od postoupení pohledávky až do zaplacení. Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách. Úspěšný žalobce má podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, odměna advokáta ve výši 600 Kč podle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 citované vyhlášky (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) po 200 Kč, paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky za tři úkony právní služby po 100 Kč, a podle § 137 odst. 3 o.s.ř. také náhrada 21 % DPH ze základu 900 Kč v částce 189 Kč, tj. celkem tedy 1 489 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému povinnost nahradit náklady řízení k rukám zástupce žalobce. Ve shora uvedené věci jsou dle názoru soudu splněny podmínky pro použití ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť předmětem řízení je peněžité plnění, u nějž tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Soud má za to, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V této souvislosti soud pro stručnost odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3923/11, kterým Ústavní soud sjednotil judikaturu obecných soudů v řízení o takzvaných bagatelních věcech ohledně výše náhrady nákladů řízení.