7 C 233/2021-13 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobce se domáhal proti žalované zaplacení částky [částka] z titulu neuhrazené smluvní pokuty, která byla sjednána ve smlouvě o úvěru [číslo] čl. IV. bod 2 písm. b) ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru. Ohledně nároku ve výši [částka] s příslušenstvím a smluvní pokutou [částka] vyplývajícího z úvěrové smlouvy [číslo] bylo zdejším soudem rozhodnuto rozsudkem č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum]. Pohledávka byla žalovanou uhrazena v rámci exekuce dne [datum], za období od [datum] do [datum] se žalobce nyní domáhá úhrady smluvní pokuty, která nebyla pokryta exekučním titulem. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobcem předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) žalovanou vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobce s tímto postupem vyjádřil souhlas již v žalobě a žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce a žalovaná ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“) uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které se žalobce zavázal žalované poskytnout úvěr ve výši [částka], žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit ve 25 měsíčních splátkách s navýšením tak, že celková splatná částka bude činit [částka]. Procentní roční sazba úroku činí 21,55 %, RPSN pak 35,2 %. V článku IV. odst. 1. písm. d) se strany dohodly na tom, že úvěr se stane splatným, pokud zákazník porušuje smlouvu o úvěru tím, že je v prodlení s placením nejméně jedné splátky, byl písemně vyzván k uhrazení dlužné splátky se stanovenou lhůtou 30 dnů, přičemž v této lhůtě dlužnou částku neuhradil a zároveň bylo zákazníkovi odesláno písemné oznámení o zesplatnění úvěru. V článku IV. odst. 2 písm. b) se žalovaná jako zákazník zavázala žalobci jako poskytovateli pro případ, že se úvěr stane v důsledku prodlení žalované splatným, zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru, a to za každý den prodlení. Žalobce podal dne [datum] proti žalované žalobu, jejímž předmětem byla úhrada celkové částky [částka] s příslušenstvím a smluvní pokutou [částka] za období od [datum] do [datum] z titulu neuhrazeného úvěru. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň- sever ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] byl žalobci proti žalované přiznán nárok na zaplacení celkové částky [částka] s příslušenstvím a smluvní pokutou ve výši [částka]. Dle tabulky splátek předložené žalobcem žalovaná splatila uvedené částky dne [datum]. Podle ustanovení § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Na podkladě shora uvedených skutečností soud v daném případě dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná a že tedy je třeba považovat nárok žalobce za oprávněný, neboť bylo prokázáno, že žalované byla pravomocným rozsudkem uložena povinnost uhradit žalobci částku [částka] s příslušenstvím a smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za období od [datum] do [datum]. Žalovaná předmětnou částku splatila dne [datum], nicméně zbývá doplatit dluh z titulu smluvní pokuty, která byla platně ujednána ve smlouvě o úvěru ve výši 0,1 % denně z aktuální dlužné částky, v daném případě se jedná o prodlení trvající od [datum], tj. od podání žaloby ve věci sp. zn. 25 C 306/2020, do 23. 6. 2021, což je datum úplného splacení úvěru. Žalovaná neuvedla na svou obranu žádné skutečnosti ani nenavrhla důkazy, které by zpochybňovaly žalovaný nárok, a proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Soud dále výrokem II. tohoto rozsudku uložil žalobci povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2. sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobci doměřen soudní poplatek z částky [částka] na [částka] dle položky 1 sazebníku, zbývá tak uhradit [částka]. Úspěšný žalobce má podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, které sestávají z vyměřeného soudního poplatku [částka], odměny advokáta podle § 14b odst. 1, bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po [částka] a paušální náhrady podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po [částka], 21 % DPH ze základu [částka] v částce [částka], celkem [částka].