7 C 240/2021-14 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobce se domáhal proti žalované zaplacení částky 2 970 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná je držitelem televizního přijímače, čímž jí ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto povinnost žalovaná splnila dne 1. 12. 1993. Žalované tím zároveň vznikla povinnost platit televizní poplatek, který však za období od července 2018 do dubna 2020 řádně neplatila, celkem tak dluží žalobci z tohoto titulu na poplatcích 2 970 Kč. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovil souhlas již v žalobě, soud ve smyslu ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda s tímto postupem rovněž souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná na výzvu nereagovala a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. Z předložených důkazů má soud za prokázané, že žalovaná se v prosinci roku 1993 přihlásila jako poplatník televizních poplatků na adrese [adresa]. Dopisem ze dne 27. 11. 2020 a ze dne 29. 1. 2021 žalobce vyzval žalovanou k úhradě celkové dlužné částky ve výši 5 878,80 Kč. Žalovaná však přesto řádně neplatila televizní poplatky. Podanou žalobou se žalobce domáhá zaplacení poplatků za období od července 2018 do dubna 2020, tj. za 22 měsíců, ve výši 135 Kč měsíčně, celkem 2 970 Kč. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaná je od prosince 1993 držitelem televizního přijímače a tedy poplatníkem televizního poplatku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., televizní poplatky však za shora uvedená období nezaplatila, a to ve lhůtě splatnosti podle § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., tedy nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce, a žalobci dluží celkem částku 2 970 Kč. Žalobce tak má právo požadovat po žalované v souladu s § 10 citovaného zákona rovněž zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského (§ 1970 občanského zákoníku), který byl kapitalizován na částku 575,21 Kč. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl v plném rozsahu. Úspěšný žalobce má podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, odměny advokáta podle § 14b odst. 1, bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za dva úkony právní služby po 200 Kč a paušální náhrady podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za dva úkony právní služby po 100 Kč, 21 % DPH ze základu 600 Kč v částce 126 Kč, celkem 1 126 Kč.