7 C 282/2021-15 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou podanou k Okresnímu soudu Plzeň- sever dne 2. 8. 2021 se žalobkyně domáhala zaplacení celkové částky 144 165,12 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 9. 3. 2017 došlo mezi žalobkyní a žalovanou k uzavření rámcové smlouvy [číslo] v souladu s obchodními podmínkami [právnická osoba] Na základě této rámcové smlouvy byl žalované aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Dne 12. 7. 2019 uzavřela žalovaná s žalobkyní dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaná požádala o úvěr ve výši 200 000 Kč (úvěr č. [anonymizováno]). Žalovanému byl tento úvěr vyplacen na běžný účet dne 13. 7. 2019. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách původně ve výši 7 851 Kč, postupně formou dodatků k rámcové smlouvě byla výše měsíční splátky snížena na částku 2 167 Kč. Splátky za období od 21. 8. 2019 do 24. 1. 2021 byly ze strany žalované splaceny, teprve počínaje 24. 2. 2021 přestaly být splátky hrazeny řádně a včas, kdy dne 24. 2. 2021 žalovaná uhradila pouze částku 15,33 Kč, která byla započtena na jistinu, a dne 8. 3. 2021 žalovaná uhradila částku 1 455,45 Kč, z toho 1 243,03 Kč žalobkyně započetla na jistinu a 212,42 Kč na úroky. Pro závažné porušení smlouvy pak žalobkyně přistoupila dne 27. 4. 2021 k zesplatnění úvěru. Dále žalobkyně tvrdila, že s žalovanou uzavřela dne 22. 6. 2019 dodatek [číslo] ke shora uvedené rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaná požádala o poskytnutí kontokorentu ve výši 10 000 Kč, což bylo žalobkyní schváleno dne 22. 6. 2019 poté, co vyhodnotila, že žalovaná splňuje podmínky pro poskytnutí kontokorentu, a umožnila žalované čerpat jej prostřednictvím účtu č. [bankovní účet]. Z důvodu závažného porušení smluvních povinností ze strany žalované byl také kontokorent ke dni 27. 4. 2021 zesplatněn. Žalované byla téhož dne zaslána předžalobní výzva, žalovaná však nijak nereagovala a neuhradila na svůj dluh žádnou částku, dne 17. 5. 2021 však písemně co do důvodu a výše uznala dluh vůči žalobkyni. 2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žádný z účastníků na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. 3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Z rámcové smlouvy [číslo] ze dne 9. 3. 2017 bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena rámcová smlouva, na základě které byl žalované aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, dodatku [číslo] k rámcové smlouvě a z mimořádného výpisu z běžného účtu žalované vyplývá, že žalobkyně poskytla dne 13. 7. 2019 žalované úvěr č. [anonymizováno] ve výši 200 000 Kč. V souladu s obchodními podmínkami se žalovaná zavázala úvěr splácet (dle dodatku [číslo]) ve 29 pravidelných měsíčních splátkách po 7 851 Kč při úrokové sazbě 7,9 % ročně. Splatnost byla stanovena původně k 20. dni v kalendářním měsíci počínaje 20. dnem v měsíci následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr čerpán, dodatkem [číslo] k rámcové smlouvě pak došlo ke změně splatnosti na 21. den v měsíci, první splátka tak proběhla dne 21. 8. 2019, jak je patrné ze splátkového kalendáře. Dne 16. 3. 2020 byl mezi smluvními stranami uzavřen dodatek [číslo] kterým byla změněna výše měsíční splátky na částku 4 251 Kč. Dne 16. 7. 2020 pak byl uzavřen dodatek [číslo] na základě něhož byla výše měsíční splátky snížena na částku 2 167 Kč, první splátka s touto změnou proběhla dne 21. 7. 2020. Následně byla dodatkem [číslo] změněna splatnost na 23. den v měsíci, a to s účinností od září 2020, dne 19. 9. 2020 pak byl uzavřen ještě dodatek [číslo] dle něhož bylo ujednáno, že splatnost bude vždy k 24. dni v měsíci, a to počínaje od 24. 9. 2020. Ze splátkového kalendáře k úvěru č. [anonymizováno] ze dne 27. 4. 2021 soud zjistil, že žalovaná byla v prodlení s úhradou splátek od 24. 2. 2021. Dopisem ze dne 27. 4. 2021 žalobkyně oznámila žalované, že celý úvěr byl z důvodu nehrazení splátek z její strany zesplatněn k datu 27. 4. 2021. Z přehledu plateb k úvěru [anonymizováno] vyplývá, že ke dni 2. 8. 2021 činila dlužná jistina 134 165,60 Kč a úrok 3 113,07 Kč. Z dodatku [číslo] k rámcové smlouvě bylo zjištěno, že žalobkyně s žalovanou uzavřela dne 22. 6. 2019 dodatek, jehož podpisem žalovaná požádala o poskytnutí kontokorentu ve výši 10 000 Kč, což bylo žalobkyní schváleno dne 22. 6. 2019 poté, co vyhodnotila, že žalovaná splňuje podmínky pro poskytnutí kontokorentu, a umožnila žalované čerpat jej prostřednictvím účtu č. [bankovní účet]. Z přehledu plateb kontokorentu bylo zjištěno, že od 7. 4. 2021 došlo k blokaci tohoto oprávnění žalované na podkladě interního rozhodnutí banky, a to z důvodu závažného porušení smluvních povinností ze strany žalované. Z předžalobní výzvy ze dne 27. 4. 2021 ve spojení s podacím archem ze dne 28. 4. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu, žalovaná však nijak nereagovala a neuhradila na svůj dluh žádnou částku. 4. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že mezi účastníky byla podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“) uzavřena smlouva o poskytnutí úvěru, na jejímž základě banka poskytla žalované úvěr a žalovaná se zavázala jej v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úrokem uhradit. Povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit smluvený úrok z úvěru vyplývá z ustanovení § 2395 o.z. Protože žalovaná úvěr řádně nesplácela, využila banka v souladu s § 2001 o.z. svého oprávnění a od smlouvy odstoupila. Dne 17. 5. 2021 žalovaná písemně uznala svůj dluh vůči žalobkyni, pokud jde o úvěr č. [anonymizováno] ve výši 134 165,60 Kč (jistina), 3 313,07 Kč (nesplacený smluvní úrok do data zesplatnění) a dále co do smluvního úroku ve výši 7,9 % ročně z částky 134 165,60 Kč od 27. 4. 2021 do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 134 165,60 Kč od 7. 5. 2021 do zaplacení; pokud jde o dluh žalované z titulu kontokorentu, v tomto směru žalovaná uznala svůj dluh ve výši nesplacené jistiny 9 999,52 Kč, nesplaceného smluvního úroku do zesplatnění ve výši 134,63 Kč, dále smluvního úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 9 999,52 Kč od 27. 4. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 999,52 Kč od 7. 5. 2021 do zaplacení. 5. Protože žalovaná svůj závazek vůči žalobkyni v souladu s ustanovením § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014, uznala a svoji povinnost dobrovolně nesplnila, byla jí tato povinnost uložena tímto rozsudkem. Žalovaná netvrdila ani neprokazovala, že by na předmětné pohledávce žalobkyni alespoň část uhradila, soud tak žalobě vyhověl v plném rozsahu, včetně povinnosti uhradit zákonný úrok z prodlení, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, přičemž výše úroku z prodlení byla určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Od 27. 7. 2021 pak žalobkyni byl vůči žalované přiznán nárok na smluvní úrok pouze ve výši 8,25 % ročně, jak požadovala, a to s ohledem na znění ustanovení § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, které stanoví, že u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. 6. O náhradě nákladu řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladu řízení v částce 5 767 Kč představující zaplacený soudní poplatek.