8 C 114/2020-69 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit částku 8 139,90 Kč z titulu uzavřené účastnické smlouvy [číslo] účinné od 6.6.2017, jejímž předmětem bylo poskytování služeb elektronických komunikací včetně služeb třetích stran a služeb souvisejících, za což se žalovaná zavázala hradit sjednané ceny. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Na podkladě listin založených ve spise dospěl soud k závěru o skutkovém stavu věci, dle něhož byla mezi účastníky dne [datum] uzavřena účastnická smlouva [číslo]. Nedílnou součástí smluv byly také obchodní podmínky žalobce. V rámci uzavřené účastnické smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému koncové zařízení [anonymizována tři slova]. Soud má za prokázané, že žalobkyně vystavila žalovanému fakturu [číslo] se splatností ke dni [datum], dále fakturu, splatnou dne [datum], fakturu [číslo] splatnou dne [datum] a fakturu [číslo] splatnou dne [datum]. Žalovaný však přestal hradit předepsané ceny poskytovaných služeb a splátky za koncové zařízení, když neuhrazená částka ve svém souhrnu činí 8 139,90 Kč. V průběhu řízení žalovaný netvrdil ani neprokazoval, že by dluh uhradil ani jinak žalovaný nárok nezpochybnil. Žalobkyně prokázala, že žalovanému zaslala předžalobní upomínku ze dne [datum]. Podle ustanovení § 64 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, je účastník, který je koncovým uživatelem, popřípadě uživatel veřejně dostupné služby elektronických komunikací, povinen uhradit za poskytnutou službu cenu ve výši platné v době poskytnutí této služby. Pokud jde o závazek z kupní smlouvy na koncové zařízení, tento nárok vychází z ustanovení § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1.1.2014 (dále jen„ o.z.“). Jelikož je žalovaný v prodlení se splněním peněžitého dluhu, má žalobkyně podle § 1970 o.z., též právo na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem ke zjištěnému skutkovému stavu a citovaným zákonným ustanovením je uplatněný nárok dán, a proto bylo žalobě vyhověno v plném rozsahu. Úspěšný žalobce má podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. nárok na náhradu nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta podle § 14b odst. 1 bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 200 Kč, paušální náhrady výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky za 3 úkony právní služby po 100 Kč a podle § 137 odst. 3 o.s.ř. také náhrady 21 % DPH ve výši 189 Kč, tj. celkem 1 489 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému povinnost nahradit náklady řízení k rukám zástupce žalobce.