8 C 152/2021-16 — Okresní soud Plzeň-sever

Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 1 932 Kč s příslušenstvím, kterou dle žalobního tvrzení žalovaný dluží žalobci z titulu neuhrazeného pojistného na základě pojistné smlouvy, jejímž předmětem bylo povinné ručení k vozidlu [značka automobilu], [registrační značka]. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Z listin založených ve spise ve spojení s žalobními tvrzeními soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Účastníci uzavřeli dne [datum] pojistnou smlouvu [číslo] o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a to s účinností od [datum] na dobu neurčitou. Na základě této smlouvy se žalovaný zavázal hradit běžné roční pojistné ve výši 4 430 Kč splatné čtvrtletně. Avšak nezaplatil pojistné splatné dne [datum] a pojistná smlouva proto zanikla ke dni [datum] z důvodu neplacení pojistného. Žalovaný ani přes zaslané upomínky dlužné pojistné neuhradil, žalobkyni tak vznikl vůči ní nárok na zaplacení dlužného pojistného ve výši 1 807 Kč. Soud vyhověl žalobě ve větším rozsahu. Bylo prokázáno, že žalobce, jako pojistitel a žalovaný, jako pojistník uzavřeli platně pojistnou smlouvu podle § 3 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Na základě této smlouvy se žalovaný zavázal hradit pojistné, tuto svou povinnost nesplnil, a to ani na základě výzvy žalobce k zaplacení dlužného pojistného podle § 12 odst. 1 písm. a zákona č. 168/1999 Sb. Ke dni [datum] tak došlo k zániku pojištění. Úrok z prodlení byl požadován v souladu s ust. § 1970 o.z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žaloba se v částce 125 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, zamítá, neboť nebyla shledána jako důvodná, když dlužné pojistné činilo 1 807 Kč, nikoliv 1 932 Kč, jak požaduje žalobce. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobce byl z procesního hlediska úspěšný v rozsahu 94% a má proto právo na poměrnou náhradu nákladů řízení ve výši rozdílu procesního úspěchu a neúspěchu, tedy na 88% vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b odst. 1, písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby a podle § 14b odst. 5. písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. paušální náhrada v částce 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby a dále daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 900 Kč částkou 189 Kč Náklady řízení činí celkem 1 489 Kč a přiznaná náhrada nákladů řízení v rozsahu 88% činí 1 310 Kč.