8 C 176/2021-19 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení částky celkem ve výši 11 932,02 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení žalobce tento nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb a smluvní pokuty za odběr elektřiny v odběrném místě na adrese [adresa žalované], a to na základě Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne [datum]. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalobce a žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda s tímto postupem rovněž souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobce s rozhodnutím bez nařízení jednání vyslovil souhlas, žalovaný na výzvu nereagoval a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. Na základě předložených listinných důkazů a žalobních tvrzení dospěl soud k níže uvedeným závěrům. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny soud zjistil, že žalobce uzavřel s žalovaným dne [datum] uvedenou smlouvu vztahující se k odběrnému místu na adrese [adresa žalované]. Žalovaná se na základě smlouvy zavázala za dodávky elektřiny hradit měsíční zálohy ve výši 1 000 Kč Součástí smlouvy byly rovněž obchodní podmínky žalobce obsahující mj. dohodu o oprávnění žalobce v případě, že dojde k prodlení s úhradou záloh požadovat za každý případ prodlení přesahující 10 dnů smluvní pokutu ve výše 100 Kč. Z faktury [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce vyúčtoval žalované za období od [datum] – [datum] (po započtení uhrazených záloh ve výši 16 400 Kč) částku za odběr elektřiny ve výši 11 832,02 Kč. Žalobce se na žalované domáhal rovněž přiznání částky 100 Kč coby smluvní pokuty za prodlení s úhradou faktur. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, k žalobě se nevyjádřila ani neoznačila důkazy, které by dávaly prostor k pochybnostem, co do oprávněnosti žalovaného nároku. Žalovaná dosud na dlužných částkách neuhradila ničeho, a to ani přes předžalobní upomínku zaslanou jí žalobcem ze dne [datum]. Uplatněný nárok je po právní stránce nárokem na zaplacení ceny za elektřinu, který vychází z ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, ve znění pozdějších předpisů. Žalobce jako obchodník s elektřinou dodával žalované elektřinu do jí požadovaného odběrného místa, přičemž žalovaná se zavázala za elektřinu platit v souladu s uzavřenou smlouvou a cenovou regulací. Žalovaná však řádně elektřinu nehradila, čímž vznikl žalobci žalovaný nárok, který soud shledal opodstatněným, a proto mu zcela vyhověl, a to i včetně požadovaných pokut, které byly vyčísleny a nárokovány v souladu s obchodními podmínkami smlouvy. Jelikož je žalovaná v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má žalobce podle ustanovení § 1970 o.z. též právo na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Soud dále uložil žalobci povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s Položkou 2 odst. 2 Sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. O nákladech řízení soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobci, který byl ve věci zcela úspěšný, přiznal právo na jejich náhradu v plné výši a v celkové částce 2 452 Kč, představované jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 1 000 Kč a jednak náklady právního zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 900 Kč dle § 14b odst. 1 bod 2., odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., v citovaném znění, za 3 úkony právní služby po 100 Kč. Z důvodu, že zástupce žalobce prokázal, že je plátcem DPH, náleží mu rovněž náhrada této daně ve výši 21 % ze základu, tj. 1 200 Kč, dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř., představovanou částkou 252 Kč, celkem tedy 2 452 Kč. Ve shora uvedené věci jsou dle názoru soudu splněny podmínky pro použití ustanovení § 14b odst. 1 AT, neboť předmětem řízení je peněžité plnění, u nějž tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Soud má za to, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V této souvislosti soud pro stručnost odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3923/11, kterým Ústavní soud sjednotil judikaturu obecných soudů v řízení o takzvaných bagatelních věcech ohledně výše náhrady nákladů řízení.