8 C 385/2020-17 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobce se domáhal na žalované zaplacení částky 41 874,92 Kč společně s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 102,10 Kč, se smluvním úrokem ve výši 10,8% ročně z částky 34 674,06 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 509,21 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% z částky 34 674,06 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že s žalovanou uzavřel dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo]. Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž Všeobecné obchodní podmínky a Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele. Žalobce na základě smlouvy poskytl žalované částku 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit společně se smluvním úrokem ve výši 10,8% p. a., a to v pravidelných 72 měsíčních splátkách po 957 Kč počínaje [datum]. Žalobce dále uvedl, že žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek dne [datum] a z toho důvodu, že žalovaná zbývající dlužnou částku neuhradila, došlo v souladu s obchodními podmínkami k zesplatnění celého úvěru ke dni [datum]. Žalovaná však na dlužné částce do dnešního dne neuhradila ničeho. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalobce a žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda s tímto postupem rovněž souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobce s rozhodnutím bez nařízení jednání vyjádřil souhlas, žalovaná na výzvu nereagovala a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná. Ze Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě poskytl žalobce žalované bezúčelný úvěr ve výši 50 000 Kč (dále jen„ Smlouva“). Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit do [datum] v 72 měsíčních splátkách po 957 Kč s úrokovou sazbou 10. 8% ročně a RPSN 11,34%. Žalovaná měla hradit splátky od [datum], přičemž další splátky měly být hrazeny nejpozději do 20. dne následujícího kalendářního měsíce. Z historického výpisu k úvěru bylo zjištěno, že žalovaná řádně splátky nehradila, když se dostala do prodlení se splátkou splatnou dne [datum]. Z Upomínky ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky a zároveň žalobce celý úvěr zesplatnil. Žalobce proto po žalované požaduje zaplacení částky ve výši 41 874 Kč, která se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 34 674,06 Kč a úvěrových poplatků ve výši 7 200,86 Kč, kapitalizovaného obchodního úroku z úvěru ve výši 4 102,1 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 509,21 Kč. Výše příslušenství byla prokázána z Historického výpisu ze dne [datum]. Historický výpis je speciálním softwarem žalobce, který v souladu s uzavřenou Smlouvou, Sazebníkem a Všeobecnými obchodními podmínkami reflektuje výši pohledávek žalovaného. Žalobce rovněž prokázal, že žalovanému zaslal předžalobní upomínku ze dne [datum], která byla dána k doručení téhož dne, jak je patrné z podacího archu. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje smlouvou o úvěru, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Ze shora uvedených skutkových zjištění je zřejmé, že žalobce uzavřel s žalovanou v souladu s § 2395 o.z. a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, úvěrovou smlouvu, a to ve formě spotřebitelského úvěru. Žalobce požadoval rovněž kapitalizovaný smluvní úrok ke dni [datum], tj. den následující po vyhotovení posledního historického výpisu Smlouvy, ve výši 4 102,10 Kč. Dále smluvní úrok ve výši 10,8% ročně z částky 34 674,06 Kč (neuhrazená jistina) od [datum] do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 509,21 Kč Vedle toho vznikl žalobci nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s § 1 a 2 nařízení Vlády č. 351/2013 Sb. Žaloba byla s ohledem na shora uvedené shledána důvodnou, a proto jí soud vyhověl v plném rozsahu. O nákladech řízení pak soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobci, který byl ve věci zcela úspěšný, přiznal právo na jejich náhradu v plné výši a v celkové částce 3 854 Kč, představované jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 1 676 Kč, dále odměnou advokáta podle § 14 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, zaslání předžalobní upomínky, písemné podání žaloby) po 500 Kč a paušální náhrady podle § 13 citované vyhlášky za tři úkony právní služby po 100 Kč. Jelikož zástupce žalobce prokázal, že je plátcem DPH, náleží mu rovněž náhrada této daně ve výši 21 % ze základu 1 800 Kč v částce 378 Kč. Podle § 160 odst. 1 soud uložil žalované částku i náhradu nákladů řízení zaplatit žalobci ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku a podle § 149 odst. 1 o.s.ř. náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám zástupce žalobce.