8 C 410/2020-87 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobce se domáhal na žalované zaplacení částky [částka]. Žalobu odůvodnil tím, že původní věřitel (spol. [anonymizováno] [země], [IČO], se sídlem [adresa]), uzavřel s žalovanou [datum] smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo]. Na základě smlouvy poskytl původní věřitel žalované služby spočívající v umožnění přístupu k síti internet, umožnění přenosu rozhlasových a televizních signálů, popř. další služby. Současně byl sjednán pronájem přijímacího zařízení [anonymizováno 6 slov]. Žalovaná nehradila řádně a včas cenu za poskytované služby, žalobce tak dopisem ze dne [datum] odstoupil od smlouvy. Žalovaná byla povinna pronajaté zařízení vrátit nepoškozené a funkční do 14 dnů od ukončení smlouvy, přičemž se tak ale nestalo. V případě nevrácení pronajatého zařízení byl žalovaný povinen uhradit částku [částka]. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobcem předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) žalobce a žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobce s tímto postupem vyjádřil souhlas a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobci, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna. Na základě provedených listinných důkazů, které byly hodnoceny dle ust. § 132 o.s.ř., dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná. Ze smlouvy o poskytnutí veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] bylo zjištěno, že původní věřitel uzavřel s žalovanou dne [datum] výše uvedenou smlouvu. Součástí smlouvy byly rovněž obchodní podmínky původního věřitele. Původní věřitel na základě smlouvy poskytl žalované služby spočívající v umožnění přístupu k síti internet, umožnění přenosu rozhlasových a televizních signálů, popř. další služby. Žalovaná se oproti tomu zavázala za služby platit cenu určenou dle ceníku původního věřitele. Současně byl sjednán pronájem přijímacího zařízení, konkrétně [anonymizováno 6 slov]. Z důvodu, že žalovaná řádně a včas nehradila cenu za služby, žalobce dopisem ze dne [datum] odstoupil od smlouvy. Žalovaná konkrétně neuhradila sjednanou cenu za pronajaté zařízení v celkové výši [částka], tj. fakturu [číslo] na částku [částka], fakturu [číslo] na částku [částka], fakturu [číslo] na částku [částka] a fakturu [číslo] na částku [částka]. V případě ukončení smlouvy byla žalovaná povinna nejpozději do 14 dnů vrátit půjčené zařízení. V případě, že by se tak nestalo, byla povinna uhradit smluvní pokutu dle ceníku ve výši [částka]. K vrácení zařízení a zaplacení smluvní pokuty a faktur za pronajaté zařízení byla žalovaná opakovaně vyzývána, avšak do současnosti žalovaná zařízení nevrátila a ani ničeho nezaplatila. Žalobce prokázal, že žalované zaslal předžalobní výzvu ze dne [datum]. Na základě shora uvedeného má soud za prokázané, že nárok žalobce je důvodný s tím, že žalovaná porušila svoji smluvní povinnost hradit za pronájem přijímacího zařízení a po ukončení smlouvy vrátit příslušné zařízení a žalobci tak vznikl v souladu s § 2048 O.Z. nárok na zaplacení smluvní pokuty v uplatněné výši včetně částky za neuhrazený pronájem předmětného přijímacího zařízení. Žalobě tak bylo zcela vyhověno. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch přizná soud náhradu nákladů řízení proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, soud tak žalobci přiznal účelně vynaložené náklady řízení. Náklady řízení představuje soudní poplatek ve výši [částka], odměna zástupkyně žalobce tři úkony právní pomoci po [částka] dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí věci, předžalobní upomínka, sepis žaloby, tři režijní paušály dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky po [částka]. Jelikož zástupkyně žalobce prokázala, že je plátcem DPH, náleží jí dle § 137 odst. 3 o.s.ř. rovněž náhrada této daně ve výši 21% z odměny a režijního paušálu ve výši [částka], tj. celkem [částka]. Ve shora uvedené věci jsou dle názoru soudu splněny podmínky pro použití ustanovení § 14b odst. 1 citované vyhlášky, neboť předmětem řízení je peněžité plnění, u nějž tarifní hodnota nepřevyšuje částku [částka]. Soud má za to, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V této souvislosti soud pro stručnost odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11, kterým Ústavní soud sjednotil judikaturu obecných soudů v řízení o takzvaných bagatelních věcech ohledně výše náhrady nákladů řízení.