8 C 46/2021-16 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení částky celkem ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení žalobce tento nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr elektřiny v odběrném místě na adrese [adresa žalovaného], a to a základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne [datum], a dále z titulu smluvních poplatků za zaslané upomínky. Jedná se o pohledávku, která byla postoupena žalobci společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále také„ původní věřitel“), smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovil souhlas, soud ve smyslu ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda s tímto postupem rovněž souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu nereagoval a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil předmětné pohledávky vymáhané touto žalobou žalobci, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o.z.“). Žalovaný byla o postoupení pohledávek vyrozuměna dopisem ze dne [datum]. Na základě obsahu listin založených ve spise ve spojení s žalobními tvrzeními dospěl soud k závěru o skutkovém stavu věci, dle něhož původní věřitel na základě uzavřené Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne [datum] dodával žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného]. Za období [datum] do [datum] byla žalovanému fakturou [číslo] se splatností do [datum] vyúčtována cena za dodávku elektřiny v částce [částka]. Za období od [datum] do [datum] byla žalovanému vyúčtována fakturou [číslo] se splatností do [datum] částka [částka] za dodávku elektřiny. Žalovaný však do dnešního dne neuhradil ničeho, a to ani přes předžalobní výzvu zaslanou mu žalobcem ze dne [datum] kdy tak žalovanému vznikl v souvislosti s upomínáním ještě dluh ve výši [částka] jako paušální náklad spojený se zasíláním výzev ke splnění povinnosti na základě ustanovení čl. II. bod 7 c) a V. písm. 2a) Všeobecných obchodních podmínek. Uplatněný nárok je po právní stránce nárokem na zaplacení ceny elektřiny, které vychází z ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, ve znění pozdějších předpisů. Jelikož je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má žalobce podle ustanovení § 1970 o.z. též právo na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Soud dále výrokem II. tohoto rozsudku uložil žalobci povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s Položkou 2 odst. 2. Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobci doměřen soudní poplatek z částky [částka] na [částka] dle Položky 1 Sazebníku, zbývá tak uhradit [částka]. O nákladech řízení soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že žalobci, který byl ve věci převážně úspěšný, přiznal právo na jejich náhradu v plné výši a v celkové částce [částka], představované jednak soudním poplatkem za žalobu ve výši [částka] a jednak náklady právního zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši [částka] dle § 14b odst. 1 bod 1, odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po [částka] (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění) a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky za 3 úkony právní služby po [částka], obojí zvýšeno o náhradu za 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř., představovanou částkou [částka]. Ve shora uvedené věci jsou dle názoru soudu splněny podmínky pro použití ustanovení § 14b odst. 1 citované vyhlášky, neboť předmětem řízení je peněžité plnění, u nějž tarifní hodnota nepřevyšuje částku [částka]. Soud má za to, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V této souvislosti soud pro stručnost odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3923/11, kterým Ústavní soud sjednotil judikaturu obecných soudů v řízení o takzvaných bagatelních věcech ohledně výše náhrady nákladů řízení.