8 C 84/2021-22 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 7 011 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela účastnickou smlouvu [číslo] [číslo] s účinností ode dne [datum]. Na základě smluv se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému veřejně dostupné služby elektronických komunikací včetně služeb třetích stran a dále koncové zařízení. Žalovaný však porušil své povinnosti, když přestal za poskytování služeb hradit sjednané částky. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Na podkladě listin založených ve spise dospěl soud k závěru o skutkovém stavu věci, dle něhož byla mezi účastníky dne [datum] uzavřena účastnická smlouva [číslo] [číslo]. Nedílnou součástí smluv byly také obchodní podmínky žalobce. V rámci uzavřené účastnické smlouvy [číslo] poskytla žalobkyně žalovanému koncové zařízení [anonymizována tři slova] Gb [anonymizováno], který se žalovaný zavázal hradit v pravidelných měsíčních splátkách v celkovém počtu 23 á 340 Kč. Soud má za prokázané, že žalobkyně vystavila žalovanému fakturu [číslo] se splatností ke dni [datum] na částku 6 120 Kč, dále fakturu [číslo] za období [datum] – [datum], na částku 1 698 Kč, splatnou dne [datum], ze které nárokuje pouze 439 Kč. Nakonec fakturu [číslo] za období [datum] – [datum] na částku 1 761,45 Kč, splatnou dne [datum], ze které žaluje pouze 452 Kč. Žalovaný však přestal hradit předepsané ceny poskytovaných služeb a splátky za koncové zařízení, když neuhrazená částka ve svém souhrnu činí 7 011 Kč. V průběhu řízení žalovaný netvrdil ani neprokazoval, že by dluh uhradil ani jinak žalovaný nárok nezpochybnil. Žalobkyně prokázala, že žalovanému zaslala předžalobní upomínku ze dne [datum]. Podle ustanovení § 64 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, je účastník, který je koncovým uživatelem, popřípadě uživatel veřejně dostupné služby elektronických komunikací, povinen uhradit za poskytnutou službu cenu ve výši platné v době poskytnutí této služby. Pokud jde o závazek z kupní smlouvy na koncové zařízení, tento nárok vychází z ustanovení § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1.1.2014 (dále jen„ o.z.“). Jelikož je žalovaný v prodlení se splněním peněžitého dluhu, má žalobkyně podle § 1970 o.z., též právo na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem ke zjištěnému skutkovému stavu a citovaným zákonným ustanovením je uplatněný nárok dán, a proto bylo žalobě vyhověno v plném rozsahu. Podle položky 2, bodu 2 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích je žalobkyně povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč, a to na účet Okresního soudu Plzeň sever do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, soud jí proto přiznal podle § 142a o.s.ř. s ohledem na zaslanou předžalobní upomínku ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení sestávají ze soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, odměny advokáta za 3 úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. 600 Kč, za 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky, tj. 300 Kč a dále 21% DPH ve výši 189 Kč ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o.s.ř., celkem 2 089 Kč.