9 C 59/2021-42 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že původním věřitelem, společností [právnická osoba], na ní byla postoupena pohledávka z titulu smlouvy o půjčce ze dne [datum] [číslo] uzavřené žalovaným se společností [právnická osoba]. Současně žalobkyně uváděla, že na základě smlouvy se věřitel zavázal a fakticky předáním v hotovosti při podpisu smlouvy splnil svoji povinnost poskytnout žalovanému částku [částka]. Žalovaný se proti tomu podle žalobkyně zavázal vrátit částku s navýšením o [částka], a to formou pravidelných týdenních splátek v celkovém počtu 58 splátek po [částka]. Žalobkyně dále uváděla, že žalovaný uhradil dluh pouze zčásti, celkem zaplatil [částka]. Platbu žalovaného žalobkyně započetla poměrně na úrok a na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Žalobkyně uváděla, že splatnost dluhu nastala v souvislosti s marným uplynutím splátkového kalendáře k [datum]. Ke dni postoupení činila dlužná částka za žalovaným částku [částka], která sestává z dlužné jistiny ve výši [částka], dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši [částka], dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka] a dlužného úroku ve výši [částka]. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání, žalovaný se na základě výzvy soudu, která obsahovala doložku, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb., dále jen „o.s.ř.“), nevyjádřil. Výzva byla žalovanému doručena dne [datum] v souladu s § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu trvalého pobytu dle informačního systému základních registrů. Soud má za to, že proti tomuto postupu nemá námitky a rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ust. §115a o.s.ř. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. Žalobkyně s původním věřitelem, společností. [právnická osoba] uzavřela dne [datum] podle § 1879-1887 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., dále jen O.Z. smlouvu o postoupení pohledávek, kterou převedl na žalobkyni i pohledávku z titulu smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] za žalovaným. Oznámení o postoupení pohledávky učiněné podle § [číslo] O.Z. bylo původním věřitelem učiněno dopisem z [datum]. Z důkazu smlouva o půjčce [číslo] bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli ve smyslu ust. § [číslo] O.Z. smlouvu o úvěru, na základě které se společnost [právnická osoba] zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši [částka], žalovaný se zavázal věřiteli částku vrátit s navýšením o [částka] v pravidelných 58 týdenních splátkách po [částka]. Žalovaný je občanem Rumunska, tím je dán mezinárodní prvek. Žalobkyně provozovala svou podnikatelkou činnost v České republice v době uzavření smlouvy, kdy zde měl bydliště také žalovaný. Zdejší soud je proto mezinárodně příslušný podle čl. 17 bod 1 písm. c) Nařízení č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Brusel I bis). Podle čl. 18 bod 2 nařízení Brusel I bis jsou soudy České republiky mezinárodně příslušné podle bydliště žalovaného v době podání žaloby. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém a podle § 84, 85 o.s.ř. je místně příslušným okresní soud, v jehož obvodu měl žalovaný v době podání žaloby k soudu bydliště (§11 odst. 1 o.s.ř.), tedy zdejší soud. Věc se řídí českým právem podle čl. 4 bod 1 nařízení [číslo] o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), neboť na území České republiky vzniklo bezdůvodné obohacení. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005, dále např. sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 se uvádí:„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem, či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“. Uzavřenou smlouvu soud shledal absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. V době uzavření smlouvy o půjčce, tj. v březnu 2016 dle statistiky ČNB činila průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy se splatností od jednoho roku do 5 let pro potřeby domácnosti 10,62 %. Bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, tj. 31,86 %. Navýšení úvěru [částka] o celkem [částka] (při délce zápůjční doby 58 týdnů) maximální akceptovatelnou hranici úroku 31,86 % ročně jednoznačně přesahuje, když ve vztahu k jistině představuje roční úrok 66 %. Soud tak považoval uzavřenou smlouvu za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 2 odst. 3 o.z. Žalovaný od žalobkyně převzal částku [částka], uhradil celkem [částka]. Soud tak z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2 991 O.Z. uložil žalovanému zaplatit žalobkyni dlužnou částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z dlužné částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobkyně zaslala žalovanému dne [datum] oznámení o postoupení pohledávky. V souladu s ust. § 573 O.Z. se upomínka mohla dostat do dispoziční sféry žalovaného dne [datum], lhůta k plnění byla v oznámení o postoupení stanovena na 10. den od obdržení, splatnost pohledávky tak nastala dne [datum] a dne [datum] se žalovaný dostal do prodlení. Ve zbývající výši byla žaloba zamítnuta. Podle položky 2, bodu 2 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích je žalobkyně povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši [částka], jelikož soud nevydal platební rozkaz a v řízení bylo pokračováno. Soudní poplatek je žalobkyně povinna uhradit na účet Okresního soudu Plzeň sever do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jelikož žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalovanému v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly.