9 C 62/2021-57 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení dlužného nájemného a smluvní pokuty za užívání bezpečnostní schránky v celkové výši [částka], a to z titulu smlouvy o užívání bezpečnostní schránky žalobkyně uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným ze dne [datum], na základě které žalobkyně poskytla žalovanému uzamykatelný prostor bezpečnostní schránky [číslo] o objemu 15 000 cm3. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni příslušnou roční odměnu vždy nejpozději do 31. ledna každého kalendářního roku. Žalovaný neuhradil žalobkyni nájemné za období [datum] – [datum] v celkové výši [částka] + 21% DPH, tj. [částka]. Žalovaný však i přes opakované výzvy žalobkyně na dlužné částce neuhradil ničeho. Žalobkyně tak ke dni [datum] ukončila s žalovaným smluvní vztah v souladu s všeobecnými obchodními podmínkami. Za prodlení s úhradou dlužné částky uplatnila žalobkyně smluvní pokutu v celkové výši [částka] (10% ze základní roční sazby, tj. z částky [částka]), a to za 5 měsíců prodlení – od [datum] do [datum] a dále částku 5 976, [částka] v souvislosti s násilným otevřením bezpečnostní schránky servisní firmou, jelikož po ukončení smluvního vztahu žalovaný bezpečnostní schránku i přes výzvu žalobkyně nevyklidil. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání, žalovaný se na základě výzvy soudu, která obsahovala doložku, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb., dále jen „o.s.ř.“), nevyjádřil. Výzva byla žalovanému doručena dle § 49 odst. 4 o.s.ř. dne [datum] na adresu trvalého pobytu vedenou v informačním systému základních registrů. Soud má za to, že proti tomuto postupu nemá námitky a rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ust. §115a o.s.ř. Žalovaný je občanem Slovenska, tím je dán mezinárodní prvek. Žalobkyně provozovala svou podnikatelkou činnost v České republice v době uzavření smlouvy, kdy zde měl bydliště také žalovaný. Zdejší soud je proto mezinárodně příslušný podle čl. 17 bod 1 písm. c) Nařízení č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Brusel I bis). Podle čl. 18 bod 2 nařízení Brusel I bis jsou soudy České republiky mezinárodně příslušné podle bydliště žalovaného v době podání žaloby. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém a podle § 84, 85 o.s.ř. je místně příslušným okresní soud, v jehož obvodu měl žalovaný v době podání žaloby k soudu bydliště (§11 odst. 1 o.s.ř.), tedy zdejší soud. Podle čl. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy je rozhodným právem právní řád České republiky s ohledem na to, že jde o nárok ze smlouvy o úvěru, žalovaný jako spotřebitel ve smyslu shora citovaného ustanovení nařízení má bydliště na území České republiky a žalobkyně provozuje svou profesionální resp. podnikatelskou činnost v České republice a smlouva spadá do rozsahu této činnosti. Z obsahu provedených listinných důkazů dospěl soud k závěru o skutkovém stavu. Ze smlouvy o užívání bezpečnostní schránky ze dne [datum] včetně všeobecných obchodních podmínek, bylo prokázáno, že žalobkyně jako pronajímatel přenechala žalovanému jako nájemci k užívání bezpečnostní schránku [číslo] o objemu 15 000 cm3. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Účastníci si ve smlouvě dohodli povinnost hradit cenu za užívání bezpečnostní schránky vždy k 31. lednu příslušného roku, přičemž cenu klient hradí bance podle Sazebníku, kdy za rok 2020 byla tato cena ve výši [částka] za kalendářní rok + 21% DPH. Z upomínek k zaplacení poplatku za pronájem bezpečnostní schránky ze dne [datum], [datum] a [datum] má soud za prokázané, že žalovaný dlužil žalobkyni nájemné za užívání bezpečnostní schránky včetně DPH ve výši [částka]. Žalovaný však i přes opakované výzvy žalobkyně na dlužné částce neuhradil ničeho. Žalobkyně tak ke dni [datum] ukončila s žalovaným smluvní vztah v souladu s [číslo] smlouvy. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni smluvní pokutu [částka] (10% ze základní roční sazby, tj. z částky [částka]), a to za 5 měsíců prodlení – od [datum] do [datum]. Soud má dále dle protokolu o násilném otevření bezpečnostní schránky ze dne [datum] a faktury [číslo] ze dne [datum] za prokázané, že žalobkyni v souvislosti s násilným otevřením bezpečnostní schránky vznikly náklady ve výši [částka], jelikož po ukončení smluvního vztahu žalovaný bezpečnostní schránku i přes výzvu žalobkyně nevyklidil. Po zhodnocení provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je v plném rozsahu důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena platná nájemní smlouva v souladu s ustanovením § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o.z.“). Uvedená nájemní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Žalovaný byl povinen hradit žalobkyni za užívání bezpečnostní schránky nájemné. Splatnost nájemného byla sjednána ročně vždy k 31. lednu příslušného roku. Žalovaný však řádně a včas neplatil sjednané nájemné, žalobkyni tak v souladu s čl. 4 smlouvy vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty v souvislosti s prodlením žalovaného s úhradou ceny za užívání schránky. Žalovaný rovněž nevyklidil po ukončení smlouvy bezpečnostní schránku, kterou žalobkyně v souladu s čl. 8 smlouvy musela nechat násilně otevřít a v této souvislosti jí vznikly náklady související s násilným otevřením. V souvislosti s tím, že se žalovaný dostal do prodlení, vznikl žalobkyni také nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o.z., ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobě tak bylo v plném rozsahu vyhověno. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, soud jí proto přiznal dle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení ve výši [částka] Náklady řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši [částka] a paušální náhrada hotových výdajů nezastoupeného účastníka v souladu s ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. stanovená podle ust. § 1 ve spojení s ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. v částce [částka] za podání návrhu ve věci samé (jeden úkon á [částka]).