10 C 216/2021-22 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobkyně se domáhá na žalovaném zaplacení částek uvedených ve výrokové části rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr elektřiny a plynu v odběrném místě na adrese [adresa], a to na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 2. 11. 2018 a smlouvy o sdružených službách dodávky plynu ze dne 2. 11. 2018. Jedná se o pohledávku, která byla postoupena žalobkyni společností [právnická osoba], [IČO] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017 s účinností ke dni 23. 2. 2021. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobcem předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žádný z účastníků na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 2. 11. 2018 má soud za prokázané, že na jejím základě se společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) zavázal dodávat elektřinu a zajistit její distribuci do odběrného místa [adresa], zatímco žalovaný se zavázal uhradit řádně a včas cenu dodaného množství elektrické energie a souvisejících služeb. Smlouvou o sdružených službách dodávky plynu ze dne 2. 11. 2018 má soud za prokázané, že na jejím základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal dodávat plyn a zajistit jeho distribuci do odběrného místa [adresa], zatímco žalovaný se zavázal uhradit řádně a včas cenu dodaného množství plynu a souvisejících služeb. Z faktury [číslo] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně vyúčtoval žalovanému za spotřebu elektřiny za období od 8. 11. 2018 do 16. 11. 2018 doplatek 335 Kč, a to se splatností do 4. 12. 2018. Mimořádnou fakturou [číslo] byl žalovanému vyúčtován doplatek za dodávku elektřiny za období 17. 11. 2018 – 23. 5. 2019 v částce 2 849 Kč se splatností do 12. 6. 2019. Mimořádnou fakturou [číslo] byl žalovanému vyúčtován doplatek za dodávku plynu za období 16. 11. 2018 – 27. 5. 2019 v částce 9 519 Kč se splatností do 24. 6. 2019. Žalovaný za shora uvedené vyúčtované služby neuhradil žádnou částku, jeho celkový dluh v souvislosti s dodávkami plynu a elektřiny tak činí celkem 12 703 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017 ve spojení s dodatkem [číslo] ze dne 29. 3. 2019, dodatkem [číslo] ze dne 27. 3. 2020, předávacím protokolem, potvrzením o zaplacení kupní ceny a s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 4. 3. 2021 včetně poštovního podacího archu z téhož dne bylo zjištěno, že původní věřitel (společnost [právnická osoba]) ve smyslu ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), postoupil s účinností ke dni zaplacení kupní ceny za postoupení dílčího souboru pohledávek, tj. k 23. 2. 2021, pohledávky, které jsou předmětem tohoto řízení na žalobkyni a zároveň, že tuto skutečnost žalobkyně oznámila žalovanému prostřednictvím zástupce dopisem ze dne 4. 3. 2021. Na základě obsahu shora uvedených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu věci, dle něhož právní předchůdce žalobkyně na základě uzavřených smluv o sdružených službách dodávky plynu a elektřiny dodával žalovanému ve smyslu ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), plyn a ve smyslu ustanovení § 50 odst. 2 téhož zákona elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa] Celkem právní předchůdce žalobkyně vyúčtoval žalovanému za dodanou energii částku 12 703 Kč. Žalovaný však na vyúčtované služby neuhradil žádnou částku a s úhradou dluhu je tak stále v prodlení. Jelikož je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má žalobkyně podle ustanovení § 1970 o.z., též právo na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, když dospěl k závěru, že nárok žalobce je dán. Úspěšná žalobkyně má podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, které sestávají ze soudního poplatku 800 Kč, odměny advokáta podle § 14b odst. 1, bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za tři úkony právní služby po 300 Kč a paušální náhrady podle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky za tři úkony právní služby po 100 Kč, 21 % DPH ze základu 1 200 Kč v částce 252 Kč, celkem 2 252 Kč. Pokud jde o nárok žalobkyně na náhradu nákladů řízení, postupoval soud v souladu s ustanovením § 14b o.s.ř., neboť v daném případě se dle jeho názoru jedná o tzv. formulářovou žalobu, jak ji specifikoval Ústavní soud ČR ve svém nálezu ze dne 29. 3. 2012, spisová značka I. ÚS 3923/11 (tento nález je přístupný na [webová adresa]). Podle Ústavního soudu je třeba za formulářovou žalobu považovat takovou žalobu, v níž se v zásadě liší jen údaje o žalovaných a žalované částce a jde o nárok vyplývající ze závazkového vztahu, v němž jednou ze smluvních stran je spotřebitel, nebo o nárok ze smlouvy, při jejímž uzavírání je spotřebitel fakticky vyloučen z možnosti sjednat si ji s jiným obsahem. Specifickým rysem Ústavní soud shledával mj. také skutečnost, že peněžní plnění vymáhá někdo jiný než původní věřitel. Žalobkyně s žalovanými pohledávkami obchoduje tak, že je odkupuje od významného věřitele se značným množstvím dlužníků, přičemž očekává, že výše náhrady nákladů řízení bude významně převyšovat skutečně vynaložené náklady potřebné k účelnému uplatňování práva. Ve shora citovaném nálezu Ústavní soud označil jako formulářovou žalobu návrh mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh, co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení, dostatečně individualizován. Základ právní argumentace, včetně stylizace a formálního vyjádření však bude totožný s drobnými odchylkami. Podle názoru Ústavního soudu pak sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíše administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Úkony právní služby jsou tak poskytovány až v dalších stádiích řízení dle eventuálního vývoje toho kterého řízení. K obstarávání a vyřizování této agendy se může žalobkyně dostatečně materiálně i personálně vybavit. Podle názoru soudu v projednávané věci obsah návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu zcela odpovídá definici, kterou pro specifikaci formulářové žaloby vytvořil Ústavní soud. V žalobách žalobkyně se mění pouze označení žalovaného, jeho bydliště, výše pohledávky, datum předžalobní výzvy a smluv o postoupení pohledávky. Žaloby se tak odlišují pouze v částech, které se týkají označení účastníků a individualizace předmětu řízení. Žalobkyně navíc podává tento vzor žaloby opakovaně, což je soudu známo z jeho úřední činnosti.