10 C 227/2022-17 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částek 11 066,67 Kč a 6 505,44 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu neuhrazených cen za odběr elektřiny na základě uzavřené smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 17. 6. 2016 v odběrném místě na adrese [adresa žalovaného]. Dále se žalobkyně proti žalovanému domáhala úhrady částky 3 600 Kč a částky 100 Kč z titulu smluvních pokut sjednaných ve smlouvě v odstavci„ ostatní ujednání“. Se svým nárokem se žalobkyně obrátila na soud, neboť žalovaný neuhradil žádnou částku ani přes zaslané výzvy k úhradě. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, a protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žádný účastníků na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl na podkladě listinných důkazů, aniž nařizoval jednání. 3. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 17. 6. 2016 (dále jen„ smlouva“) soud zjistil, že žalovaný uzavřel dne 17. 6. 2016 s žalobkyní smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na jejímž základě se žalobkyně zavázala umožnit žalovanému odběr elektřiny v odběrném místě [adresa žalovaného], zatímco žalovaný se zavázal za realizovaný odběr energie platit cenu dle platného ceníku se splatností stanovenou vždy v příslušné faktuře za dané zúčtovací období. V odstavci smlouvy nazvaném„ ostatní ujednání“ bylo mezi smluvními stranami ujednáno, že v případě, kdy zákazník opakovaně, tj. alespoň dvakrát, poruší kteroukoli platební povinnost vyplývající ze smlouvy, je žalobkyně jako obchodník oprávněna požadovat po žalovaném jako zákazníkovi smluvní pokutu ve výši 400 Kč pro kategorii domácnost za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky energií do konce trvání smlouvy. Fakturou VS [číslo] ze dne 7. 7. 2021 splatnou dne 27. 7. 2021 vyúčtovala žalobkyně žalovanému nedoplatek elektřiny za celkové odebrané množství 10, [číslo] MWh za období od 26. 6. 2020 do 2. 7. 2021 a vyzval žalovaného k zaplacení částky 17 006,67 Kč. Na tuto fakturu žalovaný uhradil dne 19. 9. 2021 částku 5 940 Kč. Fakturou VS [číslo] splatnou dne 1. 11. 2021 vyúčtovala žalobkyně žalovanému nedoplatek elektřiny za celkové odebrané množství 1, [číslo] MWh za období od 3. 7. 2021 do 30. 9. 2021 a vyzval žalovaného k zaplacení částky 6 405,44 Kč a dále částky 100 Kč jakožto smluvní pokuty za prodlení se zaplacením předchozí faktury. Z oznámení o přerušení dodávky ze dne 16. 8. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně upozornila žalovaného na skutečnost, že dodávka elektřiny bude přerušena, pokud žalovaný neuhradí vyúčtované částky za spotřebovanou energii v dodatečné lhůtě do 23. 8. 2021. Fakturou VS [číslo] splatnou dne 11. 10. 2021 žalobkyně vyúčtovala žalovanému smluvní pokutu ve výši 3 600 Kč, která je tvořena celkem devíti smluvními pokutami po 400 Kč za každý měsíc (i jeho část) po ukončení dodávky elektřiny, tj. od 30. 9. 2021 do 27. 7. 2022. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně na shora uvedené faktury neuhradil žádnou částku, v řízení pak zůstal nečinný a netvrdil ani neprokazoval opak, proto soud vycházel z obsahu listinných důkazů předložených žalobkyní. 4. Uplatněné nároky (v žalobě pod body 1 a 2) jsou po právní stránce nároky na zaplacení ceny za odebranou elektřinu, které se opírají o ustanovení § 50 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona. Zbylé nároky pak jsou nároky na zaplacení smluvních pokut, které soud posuzoval podle ustanovení § 2048 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), přičemž dospěl k závěru, že smluvní pokuty byly ve smlouvě platně sjednány a jejich výše byla shledána jako přiměřená ve vztahu k porušeným povinnostem ze strany žalovaného. Jelikož jde o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má žalobkyně podle § 1970 občanského zákoníku též právo na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 5. Soud dále výrokem II. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2. sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky 852 Kč na 1 064 Kč dle položky 1 bod 1. písm. b) sazebníku, zbývá tak uhradit 212 Kč. 6. Úspěšná žalobkyně má podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 516 Kč, které se sestávají ze soudního poplatku ve výši 1 064 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 272,11 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 7. Ustanovením § 14b a.t. se soud řídil neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, podmínky pro užití ustanovení § 14b a.t. jsou tak kumulativně splněny. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně byla stanovena dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.