10 C 299/2020-39 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobkyně se domáhala proti žalovanému [celé jméno původního účastníka], narozenému dne 7. 3. 1969, zemřelému dne 10. 12. 2020, posledně bytem [adresa původního účastníka] (dále jen„ původní žalovaný“), zaplacení částky 675 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 60,29 Kč s odůvodněním, že žalovaný se nepřihlásil do evidence poplatníků televizního poplatku, a to ani po výzvě žalobkyně. Žalobkyně tak žalovaného do evidence poplatníků zařadila, přičemž o povinnosti platit televizní poplatek žalovaného písemně informovala. Žalovaný nezaplatil televizní poplatek za období 9/ 2019 1/ 2020 v celkové výši 675 Kč ani po zaslání předžalobní výzvy. Jelikož původní žalovaný dne 10. 12. 2020, tj. po zahájení řízení, zemřel, bylo usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], rozhodnuto, že v řízení bude pokračováno na straně žalovaného s [celé jméno žalované], narozenou dne 22. 3. 1952, bytem [adresa žalované], která je dědičkou po zemřelém žalovaném. Žalobkyně souhlasila s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalovaná se k výzvě soudu, která byla opatřena doložkou, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“), nevyjádřila. Soud má tak za to, že žalovaná s tímto postupem soudu souhlasí a rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. Z výzvy k přihlášení poplatníka ze dne 29. 8. 2019, potvrzení o přihlášení poplatníka ze dne 16. 9. 2020 a přehledu nezaplacených předpisů ze dne 15. 3. 2020, 27. 5. 2020 a 15. 7. 2020 bylo zjištěno, že původní žalovaný byl v měsíci září 2019 přihlášen jako televizní poplatník. Nezaplatil však televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně za období měsíců září 2019 až leden 2020 (5 měsíců) v celkové výši 675 Kč. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon o rozhlasových a televizních poplatcích“), poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň jeden měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Podle § 7 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Dle § 6 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích, činí měsíční výše rozhlasového poplatku 45 Kč, televizního poplatku 135 Kč. Žalovaná tak dluží na televizních poplatcích za shora uvedené období celkem 675 Kč. Soud proto vyhověl žalobě v plném rozsahu včetně úroků z prodlení, které byly požadovány v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a § 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. vždy ode dne následujícího po splatnosti jednotlivého poplatku (tj. od 16. dne každého měsíce). Úspěšná žalobkyně má podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, které se sestávají ze soudního poplatku 400 Kč, odměny advokáta podle § 14b odst. 1, bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za dva úkony právní služby po 200 Kč a paušální náhrady podle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky za dva úkony právní služby po 100 Kč, 21 % DPH ze základu 600 Kč v částce 126 Kč, celkem 1 126 Kč.