25 C 13/2016-409 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala určení, že je vlastníkem části pozemku parc. [číslo] vedeného na [list vlastnictví] pro k.ú. a [územní celek] vedeného u [stát. instituce], [stát. instituce]. Uvedená část pozemku byla oddělena geometrickým plánem [číslo]. Žalobkyně odůvodnila žalobu tím, že dne [datum] uzavřela kupní smlouvu s manžely [příjmení], na základě které nabyla vlastnické právo k budově [adresa] na pozemku parc.č. St. [anonymizováno] a k pozemku parc.č. St. [anonymizováno] v katastrálním území a obci [obec] s vedlejšími stavbami – dvěma kůlnami, studnou a venkovními úpravami. Uvedený pozemek parc.č. St. [anonymizováno] v k. ú. a obci [obec] byl v době prodeje, před ním i po něm oplocen, kdy toto oplocení, resp. plot, o kterém byla žalobkyně přesvědčena, že je hranicí jejího pozemku parc. č. St. [anonymizováno] v k. ú. a obci [obec] a pozemku žalovaných parc. [číslo] v k. ú. a obci [obec], stojí a stál již řadu let před uzavřením uvedené smlouvy stále na stejném místě a nebyl žádným způsobem posunován. Došlo pouze k opravě uvedeného plotu žalovanými a následně žalobkyní a jejím manželem, kdy byla na stávající plot instalována prkna. V [anonymizováno] [rok] při vyměřování sousedního pozemku pracovníky geodetické kanceláře žalobkyně zjistila, že oplocení jejího pozemku parc. č. St. [anonymizováno] v k. ú. a obci [obec] zasahuje do části pozemku žalovaných parc. [číslo] v k.ú. a obci [obec] a na této části pozemku je umístěna jedna z kůlen, která byla specifikována v uvedené kupní smlouvě ze dne [datum]. Žalobkyně byla vzhledem ke všem okolnostem po celou dobu v dobré víře, že uvedená část pozemku parc. [číslo] v k. ú. a obci [obec] označená v geometrickém plánu parc. [číslo] je jejím pozemkem parc. č. St. 247 v k. ú. a obci [obec], který nabyla na základě uvedené kupní smlouvy ze dne [datum]. Žalobkyně byla od uzavření kupní smlouvy ze dne [datum] s právními účinky vkladu ke dni [datum] vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem v dobré víře, že jí předmětný pozemek patří a užívala jej s tím, že je jejím pozemkem parc. č. St. [anonymizováno] v k.ú. a obci [obec]. Byla tedy držitelem oprávněným a vzhledem k desetileté lhůtě uvedené v ustanovení § 134 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (platný a [účinnost], dále jen„ obč. zák.“), i jejím vlastníkem, a to z důvodu vydržení nejpozději ke dni [datum]. Přesto, že se žalobkyně stala vlastníkem části pozemku žalovaných na základě vydržení, začala s manželi [příjmení] v roce [rok] o uvedené věci jednat, navrhla předmětný pozemek od žalovaných odkoupit nebo jej směnit za jiný pozemek, který má ve svém vlastnictví. Žalovaní mimosoudní řešení věci odmítli a požadovali odstranění staveb žalobkyně na předmětném pozemku, přičemž nepravdivě uváděli, že hranice pozemků byly otci žalobkyně a následně i žalobkyni známy již jen z následného posunutí oplocení pozemku parc. [číslo] který žalovaní nabyli a který údajně zasahoval do staveb kůlny. 2. Žaloba původně směřovala proti [jméno] a [jméno] [příjmení] [celé jméno původního účastníka] však dne [datum] zemřel a tak bylo usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] rozhodnuto, že v řízení bude pokračováno s pozůstalou dcerou, [celé jméno žalované], narozenou dne [datum], jako se žalovanou [číslo]. 3. Žalovaní se žalobou nesouhlasili, tvrdili, že hranice pozemků byla žalobkyni známa, stejně jako byla známa jejímu otci, který tehdy společně s matkou žalobkyně pozemek kupoval od manželů [příjmení]. Po zakoupení pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] od paní [příjmení] došlo k zachování studny na pozemku manželů [příjmení], k odstranění plotu mezi jejich a nově nabytým pozemkem a samotný plot byl jako celek posunut na možnou hranici nově zakoupeného pozemku od paní [příjmení] k hranici pozemku žalobkyně tak, jak se dohodli s jejím otcem, neboť v přesném vytyčení plotu bránily stavby žalobkyně zasahující na sporný pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec]. Žalovaní tvrdili, že o hranicích sousedních pozemků věděli jak oni, tak rodiče žalobkyně a současně i žalobkyně sama. Žalobkyně si je tedy vědoma skutečného stavu věci a od první výzvy směřující k vydržení části pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] nejedná v dobré víře. Nejméně od roku [rok] musela žalobkyně vědět o správné hranici pozemku, když právě v tomto roce byla tato v terénu vyznačena a tedy nemohlo dojít k vydržení. 4. Zdejší soud o věci rozhodl ve věci poprvé [anonymizováno] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], tak že žalobě vyhověl a žalovaným uložil zaplatit náhradu nákladů řízení žalobkyni každé v rozsahu ½ z celkové částky 50 522 Kč a dále uložil žalovaným zaplatit státu na účet soudu prvního stupně státem zálohované náklady řízení, a to každé v rozsahu ½ z celkové částky 2 584,52 Kč Uvedený rozsudek byl následně zrušen [anonymizováno] [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. 5. Následně postupoval zdejší soud dle pokynů shora uvedeného [anonymizováno] [název soudu] a významně rozšířil dokazování, na jehož podkladu vydal dne [datum rozhodnutí] rozsudek č.j. [číslo jednací], kterým po doplnění dokazování opět žalobě vyhověl a určil, že žalobkyně je výlučným vlastníkem části pozemku parc. [číslo] vedeného na [list vlastnictví] pro katastrální území a [územní celek] u [stát. instituce], [stát. instituce], označené v geometrickém plánu [číslo] ze dne [datum], parc. [číslo] žalovaným uložil zaplatit žalobkyni náklady řízení každé v rozsahu ½ z celkové částky 62 115 Kč a dále uložil žalovaným zaplatit státu na účet soudu prvního stupně státem zálohované náklady řízení, a to každé v rozsahu ½ z celkové částky 2 584,52 Kč. 6. Následně [název soudu] [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 11 900 Kč, a to každé v rozsahu ½, když rozhodnutí soudu prvního stupně shledal věcně správným. 7. Na základě dovolání žalovaných [název soudu] [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], výše uvedený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, když uvedl, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu zásadám spravedlivého procesu odpovídá nejen možnost účastníka vyjádřit se k provedeným důkazům, nýbrž i navrhnout důkazy vlastní. Soud sice není povinen provést všechny navržené důkazy, avšak musí o vznesených návrzích rozhodnout, a pokud jim nevyhoví, vyložit z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl, respektive pro základ svých skutkových zjištění je nepřevzal a jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných právních předpisů, ale současně postupuje i v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté Listiny základních práv a svobod a v důsledku toho též i v rozporu s čl. 95 odst. 1 Ústavy. Této povinnosti odvolací soud nedostal, když neprovedl žalovanými navržené důkazy, při odvolacím jednání provedl pouze žalobkyní předloženou fotografii a vyjádření [anonymizováno] [příjmení], ale neprovedení žalovanými navržených důkazů neodůvodnil, přesto své rozhodnutí založil na závěru, že žalované neprokázaly tvrzené skutečnosti rozhodné pro posouzení nedostatku dobré víry žalobkyně. Právní posouzení věci odvolacím soudem je tak neúplné a tudíž nesprávné. 8. Po rozhodnutí [název soudu] [název soudu] opětovně přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, vzal v úvahu argumentaci žalovaných v odvolání i argumentaci žalobkyně v jejím vyjádření, s ohledem na obsah argumentace žalovaných v souladu s § 213 odst. 2 o.s.ř. zopakoval některé dosud provedené důkazy a poté dospěl k závěru, že zatím nejsou splněny předpoklady ani pro potvrzení, ani pro změnu napadeného rozsudku, neboť soud prvního stupně nezjistil skutkový stav v rozsahu potřebném pro rozhodnutí věci, zároveň učinil některá nesprávná skutková zjištění poté, co alespoň některé provedené důkazy nesprávně zhodnotil. Jelikož odvolací soud nemůže sám činit skutková zjištění odchylná od soudu prvního stupně, aniž by sám provedl důkazy nebo zopakoval důkazy provedené soudem prvního stupně, přičemž činnost odvolacího soudu je v zásadě přezkumná, když účelem odvolacího řízení není opakovat v plném rozsahu důkazy provedené soudem prvního stupně. Jelikož na základě důkazů provedených odvolacím soudem vznikla vážná pochybnost o správnosti skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, a tím i o správnosti právního posouzení věci, odvolací soud přistoupil dle § 219a odst. 1 písm. a) a odst. 2 o.s.ř. ke zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vrácení mu věci dle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. k dalšímu řízení, a to [anonymizováno] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] Odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby v dalším řízení znovu zhodnotil všechny provedené důkazy, případně podstatné důkazy zopakoval nebo provedl i další důkazy v souladu s návrhy stran či za podmínek uvedených v § 120 odst. 2 věta prv