3 C 110/2022-15 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhá na žalované zaplacení celkem částky 14 433 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu neuhrazené platby za dodávku elektřiny dle smlouvy [číslo] ze dne [datum] v období od [datum] do [datum], která byla žalované vyúčtována fakturou [číslo] ze dne [datum] se splatností dne [datum]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovila souhlas již v žalobě, soud ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda s tímto postupem rovněž souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná na výzvu nereagovala a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. 3. Na základě obsahu listin založených ve spise ve spojení s žalobními tvrzeními zjistil soud následující skutkový stav. Žalobkyně jako dodavatel uzavřela s žalovanou jako zákazníkem dne [datum] smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítě nízkého napětí [číslo] (dále též jen„ smlouva“). Žalobkyně se smlouvou zavázala dodávat žalované elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa], EAN kód: [číslo], a to s předpokládaným termínem zahájení dodávky dne [datum] Smlouva byla uzavřena na dobu 24 měsíců s možností automatického prodloužení smlouvy o 1 rok, a to i opakovaně. Žalovaná se smlouvou zavázala zaplatit žalobkyni cenu za dodanou elektřinu a cenu za související služby v elektroenergetice uplatňovanou v souladu s cenovou regulací. Žalobkyně vyúčtovala žalované za období od [datum] do [datum] mimořádnou fakturou za elektřinu [číslo] celkovou spotřebu elektřiny 12, [číslo] MWh v částce 36 813,73 Kč, na kterou započetla zálohy ve výši 22 380 Kč, zbývalo tak doplatit částku ve výši 14 433 Kč. Datum splatnosti faktury bylo [datum]. Žalobkyně prokázala, že žalované byla zaslána předžalobní výzva k úhradě závazků, a to dne [datum] jak na adresu odběrného místa, tak na adresu trvalého bydliště uvedenou ve smlouvě. 4. Soud byl v dané věci vázán podanou žalobou a rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu věci v souladu s § 153 o.s.ř. Vyšel z provedených listinných důkazů (§ 120 o.s.ř.), když na žalované bylo, aby případně v řízení tvrdila a prokázala, že její povinnost k zaplacení zanikla, zejména, že žalovanou částku zaplatila, což však v dané věci nebylo tvrzeno, ani prokázáno, ani to nevyšlo jinak najevo. 5. Na základě shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny. Žalovaná nesplnila svou povinnost včas a řádně uhradit fakturovanou cenu dodávek elektřiny, k čemuž se smluvně zavázala, a dostala se tak do prodlení s plněním peněžitého dluhu. Uplatněný nárok je po právní stránce nárokem na zaplacení ceny za elektřinu, který se opírá o ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, ve znění pozdějších předpisů. Jelikož je žalovaná v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má žalobkyně podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, též právo na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., a to od dne následujícího po dni splatnosti shora uvedeného daňového dokladu, tj. od [datum]. Protože v řízení bylo prokázáno, že nárok žalobkyně na úhradu žalované částky je dán, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 433 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Ve shora uvedené věci jsou dle názoru soudu splněny podmínky pro použití ustanovení § 14b odst. 1 citované vyhlášky, neboť předmětem řízení je peněžité plnění, u nějž tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Soud má za to, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V této souvislosti soud odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3923/11, kterým Ústavní soud sjednotil judikaturu obecných soudů v řízení o takzvaných bagatelních věcech ohledně výše náhrady nákladů řízení. Podle Ústavního soudu je třeba za formulářovou žalobu považovat takovou žalobu, v níž se v zásadě liší jen údaje o žalovaných a žalované částce a jde o nárok vyplývající ze závazkového vztahu, v němž jednou ze smluvních stran je spotřebitel, nebo o nárok ze smlouvy, při jejímž uzavírání je spotřebitel fakticky vyloučen z možnosti sjednat si ji s jiným obsahem. Podle názoru soudu v projednávané věci obsah návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu zcela odpovídá definici, kterou pro specifikaci formulářové žaloby vytvořil Ústavní soud. Žaloby žalobkyně se odlišují pouze v částech, které se týkají označení účastníků a individualizace předmětu řízení. Žalobkyně navíc podává tento vzor žaloby opakovaně, což je soudu známo z jeho úřední činnosti. 7. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o.s.ř.