3 C 144/2022-17 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by byla žalovanému stanovena povinnost zaplatit jí částku 7 247,90 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že je provozovatelem poptávkového systému na webové adrese [webová adresa], jehož cílem je zprostředkování kontaktů mezi podnikateli nabízející své služby či zboží a jejich zákazníky. Žalovaný, který je podnikající fyzickou osobu, se registroval jako dodavatel zboží nebo služeb, vyjádřil souhlas s všeobecnými obchodními podmínkami a dne [datum] si prostřednictvím zákaznické telefonní linky objednal službu veřejné zakázky, jež mu umožňuje získávat přístup ke kontaktním údajům zadavatelů veřejných zakázek. Za objednanou službu měl uhradit fakturu [číslo] znějící na částku 7 247,90 Kč, splatnou dne [datum]. Žalovaný ani přes výzvy žalobkyně ničeho neuhradil. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, ten se žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou, proto byl usnesením zdejšího soudu zrušen. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 4. Soud na základě předložených důkazů, tj. nahrávky telefonního hovoru s objednávkou, všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, zálohové faktury [číslo] e-mailu o aktivaci služeb ze dne [datum] a předžalobní výzvy k úhradě ze dne [datum] ve spojení s podacím archem ze dne [datum], vzal za prokázané, že žalobkyně je právnickou osobu, která provozuje poptávkový systém na webové adrese [webová adresa], jehož cílem je zprostředkování kontaktů mezi podnikateli nabízející své služby či zboží a jejich zákazníky. Žalovaný si dne [datum] prostřednictvím zákaznické telefonní linky objednal službu veřejné zakázky na 24 měsíců, jež mu umožňuje získávat přístup ke kontaktním údajům zadavatelů veřejných zakázek. Za objednanou službu byla vystavena faktura [číslo] ze dne [datum] na částku 7 247,90 Kč, splatnou dne [datum]. Nebylo prokázáno, že by žalovaný něčeho uhradil. 5. Po právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, když právním základem žalobního nároku je nepojmenovaná smlouva ve smyslu § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“). Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu má žalobkyně v souladu s ust. § 1970 o.z. též právo na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb. Soud rovněž žalobkyni přiznal v souladu s § 3 vl. nař. č. 351/2013 Sb. náklady spojené s uplatněním pohledávky, pokud jde o závazky mezi podnikateli ve výši 1 200 Kč. Vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu a citovaným zákonným ustanovením je uplatněný nárok dán, a proto bylo žalobě vyhověno. 6. V průběhu řízení, a to ještě dříve než ve věci bylo jednáno, vzala žalobkyně svým podáním ze dne [datum] žalobu v rozsahu co do úroku z prodlení od [datum] do [datum] zpět. 7. Podle § 96 odst. 1 o.s.ř. může žalobce vzít za řízení návrh na jeho zahájení zpět, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 o.s.ř. pak soud v případě zpětvzetí návrhu řízení zcela nebo zčásti zastaví. Jelikož k částečnému zpětvzetí žaloby došlo dříve, než soud ve věci samé zahájil jednání, nebylo třeba k uvedenému procesnímu úkonu žalobkyně souhlasu žalovaného (§ 96 odst. 3 a 4 o.s.ř.). V souladu se shora uvedenými skutečnostmi tedy soud postupoval ve smyslu ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř. a výrokem III. tohoto rozsudku řízení v rozsahu učiněného zpětvzetí zastavil. 8. O nákladech řízení soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na jejich náhradu v plné výši a to v celkové částce 1 489 Kč, představované jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 400 Kč a jednak náklady právního zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 600 Kč dle § 14b odst. 1 bod 1., odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“) za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění) a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., v citovaném znění, za 3 úkony právní služby po 100 Kč, obojí zvýšeno o náhradu za 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř., představovanou částkou 189 Kč, celkem tedy 1 489 Kč. Ve shora uvedené věci jsou dle názoru soudu splněny podmínky pro použití ustanovení § 14b odst. 1 AT, neboť předmětem řízení je peněžité plnění, u nějž tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Soud má za to, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V této souvislosti soud pro stručnost odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3923/11, kterým Ústavní soud sjednotil judikaturu obecných soudů v řízení o takzvaných bagatelních věcech ohledně výše náhrady nákladů řízení. Žalobkyně navíc podává tento vzor žaloby opakovaně, což je soudu známo z jeho úřední činnosti.