3 C 327/2021-18 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhá na žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr elektřiny v odběrném místě na adrese [adresa žalované]. Jedná se o pohledávku, která byla postoupena žalobkyni společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále také„ původní věřitel“), smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovila souhlas již v žalobě, soud ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda s tímto postupem rovněž souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná na výzvu nereagovala a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. 3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve znění jejího dodatku [číslo] ze dne [datum], bylo zjištěno, že spol. [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], postoupila předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobkyni, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“). Stalo se tak s účinností ke dni [datum] úhradou kupní ceny za postoupení dílčího souboru pohledávek. Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna dopisem ze dne [datum], který byl podán k doručení poštou téhož dne, jak je patrné z podacího archu. 4. Na základě obsahu listin založených ve spise ve spojení s žalobními tvrzeními dospěl soud k závěru o skutkovém stavu věci, dle něhož původní věřitel na základě uzavřené smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítí NN ze dne [datum] dodával žalované elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa žalované]. Původní věřitel vyúčtoval žalované za období od [datum] do [datum] cenu spotřebované elektřiny v částce [částka], přičemž od této částky odečetl přijatou platbu ve výši [částka]. Aktuální dluh na daňovém dokladu [číslo] tak představuje částku [částka]. Splatnost nastala dne [datum], jak plyne z daňového dokladu [číslo] jakož i z upomínky k ukončené smlouvě ze dne [datum]. Žalovaná tak k dnešnímu dni dluží žalobkyni částku [částka], kterou neuhradila ani přes předžalobní výzvu ze dne [datum]. 5. Na základě shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny. Žalovaná nesplnila svou povinnost včas a řádně uhradit fakturovanou cenu dodávek elektřiny, k čemuž se smluvně zavázala, a dostala se tak do prodlení s plněním peněžitého dluhu. Uplatněný nárok je po právní stránce nárokem na zaplacení ceny za elektřinu, který se opírá o ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, ve znění pozdějších předpisů. Jelikož je žalovaná v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má žalobkyně podle ustanovení § 1970 o.z. též právo na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., a to od dne následujícího po dni splatnosti shora uvedeného daňového dokladu. Jelikož bylo v řízení prokázáno, že nárok žalobkyně na úhradu žalované částky je dán, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 6. Soud dále výrokem II. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 bodem 2. sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, a proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky [částka] na [částka] dle položky 1 bodu 1. písm. a) sazebníku, zbývá tak uhradit [částka]. 7. Úspěšná žalobkyně má podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku [částka], doplatku soudního poplatku [částka], odměny advokáta podle § 14b odst. 1, bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po [částka], paušální náhrady podle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky za tři úkony právní služby po [částka] a podle § 137 odst. 3 o.s.ř také náhrady 21 % DPH ze základu [částka] v částce [částka], tj. celkem [částka]. 8. Pokud jde o nárok žalobkyně na náhradu nákladů řízení, postupoval soud v souladu s ustanovením § 14b o.s.ř., neboť v daném případě se dle jeho názoru jedná o tzv. formulářovou žalobu, jak ji specifikoval Ústavní soud ČR ve svém nálezu ze dne [datum], spisová značka I. ÚS 3923/11 (tento nález je přístupný na [webová adresa]). Podle Ústavního soudu je třeba za formulářovou žalobu považovat takovou žalobu, v níž se v zásadě liší jen údaje o žalovaných a žalované částce a jde o nárok vyplývající ze závazkového vztahu, v němž jednou ze smluvních stran je spotřebitel, nebo o nárok ze smlouvy, při jejímž uzavírání je spotřebitel fakticky vyloučen z možnosti sjednat si ji s jiným obsahem. Specifickým rysem Ústavní soud shledával mj. také skutečnost, že peněžní plnění vymáhá někdo jiný než původní věřitel. Žalobkyně s žalovanými pohledávkami obchoduje tak, že je odkupuje od významného věřitele se značným množstvím dlužníků, přičemž očekává, že výše náhrady nákladů řízení bude významně převyšovat skutečně vynaložené náklady potřebné k účelnému uplatňování práva. Ve shora citovaném nálezu Ústavní soud označil jako formulářovou žalobu návrh mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh, co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení, dostatečně individualizován. Základ právní argumentace, včetně stylizace a formálního vyjádření však bude totožný s drobnými odchylkami. Podle názoru Ústavního soudu pak sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíše administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Úkony právní služby jsou tak poskytovány až v dalších stádiích řízení dle eventuálního vývoje toho kterého řízení. K obstarávání a vyřizování této agendy se může žalobkyně dostatečně materiálně i personálně vybavit. Podle názoru soudu v projednávané věci obsah návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu zcela odpovídá definici, kterou pro specifikaci formulářové žaloby vytvořil Ústavní soud. V žalobách žalobkyně se mění pouze označení žalovaného, jeho bydliště, výše pohledávky, datum předžalobní výzvy a smluv o postoupení pohledávky. Žaloby se tak odlišují pouze v částech, které se týkají označení účastníků a individualizace předmětu řízení. Žalobkyně navíc podává tento vzor žaloby opakovaně, což je soudu známo z jeho úřední činnosti.