3 C 35/2022-12 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 2 340 Kč s příslušenstvím, kterou dle žalobního tvrzení žalovaný dluží žalobkyni z titulu neuhrazeného pojistného na základě pojistné smlouvy [číslo] ze dne [datum], jejímž předmětem byl pojistný produkt„ Autopojištění Combi Plus IV“. 2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 3. Z listin založených ve spise ve spojení s žalobními tvrzeními soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Účastníci uzavřeli pojistnou smlouvu [číslo] (dále též jen„ smlouva“) s počátkem pojištění od dne [datum] na dobu neurčitou, a to v souladu se smluvním ujednáním okamžikem zaplacení pojistného za první pojistné období, jak je doloženo přehledem inkasní bilance pojistné smlouvy. Předmětem smlouvy bylo sjednání pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, a to vozidla [anonymizováno] Octavia, r.z. [anonymizováno], [příjmení]: [anonymizováno]. Na základě smlouvy se žalovaný zavázal hradit roční pojistné ve výši 6 364 Kč, přičemž pojistné období bylo sjednáno jako pololetní s pojistným za toto období ve výši 3 182 Kč. Žalovaný však pojistné splatné ke dni [datum] neuhradil, pročež byla ke dni [datum] pojistná smlouva ukončena, a to v souladu s upomínkou ze dne [datum]. Žalovaný tak dluží žalobkyni pojistné za období od [datum] do [datum] ve výši 1 740 Kč, k čemuž žalobkyně dále požaduje částku 600 Kč coby paušalizované náklady spojené s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného. Ani po zániku pojištění žalovaný neuhradil dlužnou částku a v řízení zůstal nečinným, k žalobě se nevyjádřil ani neoznačil důkazy, které by dávaly prostor k pochybnostem co do oprávněnosti žalovaného nároku. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne [datum], avšak bezvýsledně. 4. Na takto zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení § 2782 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), které stanoví, že pojistitel má právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Podle § 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, pojištění odpovědnosti zaniklo dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části. Vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu a citovaným zákonným ustanovením je uplatněný nárok dán, a proto bylo žalobě vyhověno. Podle § 1970 o.z. má žalobkyně též právo na úrok z prodlení podle § 1, 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., který byl kapitalizován za období od [datum] do [datum] ve výši 129 Kč. 5. Výrokem II. tohoto rozsudku soud uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 bodem 2. sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky 400 Kč na 1 000 Kč dle položky 1 písm. a) sazebníku, zbývá tak uhradit 600 Kč. 6. Úspěšná žalobkyně má podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, doplatku soudního poplatku ve výši 600 Kč, odměny advokáta podle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po 200 Kč a paušální náhrady podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po 100 Kč. Z důvodu, že zástupce žalobkyně prokázal, že je plátcem DPH, náleží mu rovněž náhrada této daně ve výši 21 % z odměny a režijního paušálu ve výši 189 Kč, celkem 2 089 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému povinnost nahradit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně. Ve shora uvedené věci jsou dle názoru soudu splněny podmínky pro použití ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, neboť předmětem řízení je peněžité plnění, u nějž tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Soud má za to, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V této souvislosti soud pro stručnost odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3923/11, kterým Ústavní soud sjednotil judikaturu obecných soudů v řízení o takzvaných bagatelních věcech ohledně výše náhrady nákladů řízení.