4 C 155/2022-14 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobce se na žalovaném domáhal zaplacení smluvní pokuty v souvislosti s porušením povinnosti žalovaného po ukončení smluvního vztahu založeného na základě smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací ze dne [datum], [číslo]. Žalobce (ještě jako [právnická osoba]) poskytoval žalovanému službu spočívající v zajištění televizního vysílání prostřednictvím internetu až do [datum], kdy byla smlouva ukončena. Žalovaný byl povinen žalobci do 10 dnů od skončení smlouvy vrátit technické zařízení, které mu žalobce pronajal. Konkrétně se jednalo o [anonymizováno] box/CA [anonymizováno] sériové č. [anonymizováno], přičemž smluvní pokuta za nevrácení set-top boxu byla vymezena na částku 5 000 Kč. Žalovaný však dosud technické zařízení nevrátil a ani neuhradil smluvní pokutu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobcem předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) žalovaného a žalobce vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobce ani žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagovali, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 3. Ze smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] – kombinovaná televize ze dne [datum] (dále též jen„ smlouva“) má soud za prokázané, že mezi žalovaným a žalobcem (ještě jako [právnická osoba], [IČO]) došlo k uzavření smlouvy v rámci níž, se žalobce zavázal poskytovat žalovanému veřejně dostupné služby elektronických komunikací, konkrétně službu DIGI [anonymizováno] [číslo]. Ze smlouvy mj. vyplývá, že žalovaný od žalobce převzal do užívání zařízení [anonymizována dvě slova] pro [anonymizována dvě slova], sériové číslo [anonymizováno] Součástí smlouvy bylo i ujednání o smluvních pokutách. Splatnost smluvní pokuty byla přitom vázána na vznik porušení povinnosti žalovaného vrátit předmětné zařízení. Podle čl. I. písm. (i) smlouvy byla ujednána smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč za nevrácení, poškození, zničení nebo neoprávněný zásah do zapůjčeného koncového zařízení. Dle čl. 4 odst. 4.4 Zvláštních podmínek pro službu Kombinované televize [anonymizována dvě slova] účinných od dne [datum] jako součásti smlouvy se žalovaný (jako účastník smlouvy) zavázal vrátit technické zařízení nejpozději do 10 dnů od ukončení smlouvy. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] je zřejmé, že zástupce žalobce žalovaného upomínkou zaslanou mu dle podacího arch poštou dne [datum] vyzval k zaplacení dlužné částky a vrácení technického zařízení před podáním žaloby, a to nejpozději do dne [datum]. 4. Pokud jde o aktivní legitimaci žalobce, pak výpisem z obchodního rejstříku je prokázáno, že k 1. dubnu 2020 došlo k výmazu obchodní firmy žalobce„ [právnická osoba]“, pod kterou uzavřel jako poskytovatel shora specifikovanou smlouvu, a zároveň k zápisu nové obchodní firmy žalobce„ [právnická osoba]“. 5. Na základě shora uvedeného má soud za prokázané, že nárok žalobce je důvodný s tím, že žalovaný porušil svou smluvní povinnost po skončení smlouvy vrátit příslušné zařízení a žalobci tak vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty podle ustanovení § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“) v žalobcem uplatněné výši. Jelikož je žalovaný v prodlení se splněním peněžitého dluhu, má žalobce podle § 1970 o.z. též právo na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb., který si žalobce nárokuje od data následující po uplynutí lhůty k úhradě poskytnuté žalovanému ve výzvě ze dne [datum], tj. od dne [datum]. S ohledem ke zjištěnému skutkovému stavu a citovaným zákonným ustanovením je uplatněný nárok dán, a proto bylo žalobě vyhověno v plném rozsahu. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142a o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy úspěšnému žalobci byla přiznána plná náhrada nákladů řízení představovaná zaplaceným soudním poplatkem 1 000 Kč a náklady právního zastoupení s ohledem na formulářovou povahu žaloby ve výši dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za tři úkony právní služby po 200 Kč (převzetí věci, podání žaloby, předžalobní upomínka) s navýšením o tři režijní paušály po 100 Kč a 21 % DPH 189 Kč podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Ve shora uvedené věci jsou dle názoru soudu splněny podmínky pro použití ustanovení § 14b odst. 1 citované vyhlášky, neboť předmětem řízení je peněžité plnění, u nějž tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Soud má za to, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V této souvislosti soud pro stručnost odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3923/11, kterým Ústavní soud sjednotil judikaturu obecných soudů v řízení o takzvaných bagatelních věcech ohledně výše náhrady nákladů řízení. Celkem tedy náklady řízení představují částku 2 089 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit žalobci k rukám advokáta, který ho v řízení zastupoval. Lhůta k zaplacení byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., platební místo nákladů řízení bylo určeno podle § 149 odst. 1 o.s.ř. 7. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 8. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř.