4 C 185/2022-10 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobce se na žalovaném domáhal zaplacení smluvní pokuty v souvislosti s porušením povinnosti žalovaného po ukončení smluvního vztahu založeného na základě smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací ze dne [datum], [číslo]. Žalobce poskytoval žalovanému službu spočívající v zajištění televizního vysílání prostřednictvím internetu až do [datum], kdy byla smlouva ukončena. Žalovaný byl povinen žalobci do 10 dnů od skončení smlouvy vrátit technické zařízení, které mu žalobce pronajal. Konkrétně se jednalo o [anonymizována tři slova] sériové č. [anonymizováno], přičemž smluvní pokuta za nevrácení set-top boxu byla vymezena na částku 5 000 Kč. Žalovaný však dosud technické zařízení nevrátil a ani neuhradil smluvní pokutu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobcem předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) žalovaného a žalobce vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobce ani žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagovali, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 3. Ze smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] – kombinovaná televize ze dne [datum] (dále též jen„ smlouva“) má soud za prokázané, že mezi žalovaným a žalobcem došlo k uzavření smlouvy v rámci níž, se žalobce zavázal poskytovat žalovanému veřejně dostupné služby elektronických komunikací. Ze smlouvy mj. vyplývá, že žalovaný od žalobce převzal do užívání zařízení [anonymizováno 5 slov], sériové číslo [anonymizováno] Součástí smlouvy bylo i ujednání o smluvních pokutách. Splatnost smluvní pokuty byla přitom vázána na vznik porušení povinnosti žalovaného vrátit předmětné zařízení. Podle čl. I. písm. (i) smlouvy byla ujednána smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč za nevrácení, poškození, zničení nebo neoprávněný zásah do zapůjčeného koncového zařízení. Dle čl. 4 odst. 4.4 Zvláštních podmínek pro službu Kombinované televize [anonymizována dvě slova] účinných od dne [datum] jako součásti smlouvy se žalovaný (jako účastník smlouvy) zavázal vrátit technické zařízení nejpozději do 10 dnů od ukončení smlouvy. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] je zřejmé, že zástupce žalobce žalovaného upomínkou zaslanou mu dle podacího arch poštou dne [datum] vyzval k zaplacení dlužné částky a vrácení technického zařízení před podáním žaloby, a to nejpozději do dne [datum]. 4. Na základě shora uvedeného má soud za prokázané, že nárok žalobce je důvodný s tím, že žalovaný porušil svou smluvní povinnost po skončení smlouvy vrátit příslušné zařízení a žalobci tak vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty podle ustanovení § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“) v žalobcem uplatněné výši. Jelikož je žalovaný v prodlení se splněním peněžitého dluhu, má žalobce podle § 1970 o.z. též právo na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb., který si žalobce nárokuje od data následující po uplynutí lhůty k úhradě poskytnuté žalovanému ve výzvě ze dne [datum], tj. od dne [datum]. S ohledem ke zjištěnému skutkovému stavu a citovaným zákonným ustanovením je uplatněný nárok dán, a proto bylo žalobě vyhověno v plném rozsahu. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 2, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Ustanovením § 14b a.t. se soud řídil neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobce napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobce vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobcem opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, podmínky pro užití ust. § 14b a.t. jsou tak kumulativně splněny. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce byla stanovena dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. 6. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 7. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř.