7 C 205/2022-40 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobce se domáhal proti žalovanému zaplacení částky 1 350 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný je držitelem televizního přijímače, čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto svou povinnost splnil dne 16. 12. 2013. Žalovanému tím zároveň vznikla povinnost platit televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně, který však za období od prosince 2020 do září 2021, tj. za 10 měsíců, neplatil a celkem dluží žalobci z tohoto titulu 1 350 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobcem předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobce s tímto postupem vyjádřil souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Z předložených důkazů má soud za prokázané, že žalovaný se v prosinci roku 2013 přihlásil jako poplatník televizních poplatků s adresou [adresa žalovaného]. Předžalobní upomínkou ze dne 8. 10. 2021 žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky 1 350 Kč, a to ve lhůtě do 15 dnů od doručení upomínky. Žalovaný však přesto dlužné televizní poplatky neuhradil. Podanou žalobou se žalobce domáhá zaplacení poplatků za období prosinec 2020 až září 2021, tj. za 10 měsíců, ve výši 135 Kč měsíčně, celkem 1 350 Kč. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný je od dubna 2013 držitelem televizního přijímače a tedy poplatníkem televizního poplatku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., televizní poplatky však za shora uvedená období nezaplatil ve lhůtě splatnosti podle § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., tedy nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce, a žalobci dluží celkem částku 1 350 Kč. Žalobce tak má právo požadovat po žalovaném v souladu s § 10 citovaného zákona rovněž zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského (§ 1970 občanského zákoníku), který byl kapitalizován na částku 71,25 Kč. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl v plném rozsahu. Úspěšný žalobce má podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, které sestávají ze soudního poplatku 400 Kč, odměny advokáta podle § 14b odst. 1, bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za dva úkony právní služby po 200 Kč a paušální náhrady podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za dva úkony právní služby po 100 Kč, 21 % DPH ze základu 600 Kč v částce 126 Kč, celkem 1 126 Kč.