7 C 262/2022-22 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobce se domáhal proti žalovanému zaplacení částky 809 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný je držitelem televizního přijímače, čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto svou povinnost splnil dne 1. 1. 2015. Žalovanému tím zároveň vznikla povinnost platit televizní poplatek, který však v období od září 2021 do února 2022 řádně neplatil a celkem dluží žalobci z tohoto titulu 809 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobcem předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobce s tímto postupem vyjádřil souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Z předložených důkazů má soud za prokázané, že žalovaný se v lednu roku 2015 přihlásil jako poplatník televizních poplatků na adrese [adresa žalovaného], žalobce vyzval žalovaného k úhradě celkové dlužné částky ve výši 872 Kč (televizní poplatky plus kapitalizovaný úrok z prodlení). Žalovaný však dlužnou částku neuhradil. Podanou žalobou se žalobce domáhá zaplacení poplatků za období září 2021 až únor 2022, tj. za 6 měsíců, ve výši 135 Kč měsíčně (za měsíc září 134 Kč), celkem 809 Kč. Soud však v dané věci zjistil, že ohledně televizních poplatků za měsíce září, říjen a listopad 2021 bylo již zdejším soudem pravomocně rozhodnuto, a to elektronickým platebním rozkazem ze dne 22. 2. 2022 č.j. EPR 31670/2022 5, který nabyl právní moci dne 16. 3. 2022. V tomto rozsahu, tj. co do částky 404 Kč, která odpovídá televiznímu poplatku 135 Kč za tři měsíce, spolu s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 23,23 Kč, řízení bylo zastaveno z důvodu překážky věci pravomocně rozhodnuté. Ohledně zbytku nároku dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný je od ledna 2015 držitelem televizního přijímače a tedy poplatníkem televizního poplatku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., televizní poplatky však za období od prosince 2021 do února 2022 nezaplatil, a to ve lhůtě splatnosti podle § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., tedy nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce, a žalobci dluží celkem částku 405 Kč. Žalobce tak má právo požadovat po žalovaném v souladu s § 10 citovaného zákona rovněž zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského (§ 1970 občanského zákoníku), který byl kapitalizován na částku 24,31 Kč. Soud dále výrokem II. tohoto rozsudku uložil žalobci povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2. sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobci doměřen soudní poplatek z částky 400 Kč na 1 000 Kč dle položky 1 sazebníku, zbývá tak uhradit 600 Kč. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyně byla ve věci úspěšná cca z 50 %, přičemž po odečtení 50 % neúspěchu, nemá žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení, žalovanému žádné náklady nevznikly. Proto bylo výrokem IV. tohoto rozsudku rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.