7 C 294/2021-14 — Okresní soud Plzeň-sever

Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 2 334 Kč s příslušenstvím, kterou dle žalobního tvrzení žalovaný dluží žalobkyni z titulu neuhrazeného pojistného na základě pojistné smlouvy, jejímž předmětem bylo povinné ručení k vozidlu tov. zn. Renault, [registrační značka], rok výroby 2003. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Z listin založených ve spise ve spojení s žalobními tvrzeními soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Účastníci uzavřeli dne 23. 10. 2018 pojistnou smlouvu [číslo] o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a to s účinností od 23. 10. 2018 na dobu neurčitou. Na základě této smlouvy se žalovaný zavázal hradit běžné roční pojistné ve výši 6 876 Kč splatné čtvrtletně. Pojistná smlouva zanikla z důvodu neplacení pojistného ke dni 9. 6. 2020. Za období od 23. 1. 2020 do 9. 6. 2020 činí nedoplatek na pojistném 2 334 Kč. Žalovaný ani přes zaslané upomínky dlužné pojistné neuhradil, žalobkyni tak vznikl vůči němu nárok na zaplacení dlužného pojistného ve výši 2 334 Kč. Podle § 2782 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) pojistitel má právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Pojištění zaniklo podle § 12 odst. 1 písm. e) zák. č. 168/1999 Sb. dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínkách k zaplacení pojistného ke dni 9. 6. 2020. Do doby zániku pojištění má žalobkyně právo na pojistné. Vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu a citovaným zákonným ustanovením je uplatněný nárok dán, a proto bylo žalobě vyhověno. Podle § 1970 o.z. má žalobkyně též právo na úrok z prodlení jdoucí ode dne následujícího po zániku pojistné smlouvy, tj. od 10. 6. 2020, do zaplacení ve výši podle § 1, 2 vl. nařízení č. 351/2013 Sb. Soud dále výrokem II. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2. sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky 400 Kč na 1 000 Kč dle položky 1 sazebníku, zbývá tak uhradit 600 Kč. Úspěšná žalobkyně má podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, doplatku soudního poplatku 600 Kč, odměny advokáta podle § 14b odst. 1, bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony po 200 Kč a paušální náhrady podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony po 100 Kč, 21 % DPH ze základu 900 Kč v částce 189 Kč, tj. celkem 2 089 Kč.