7 C 31/2022-14 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobce se domáhal proti žalované zaplacení částky 9 563 Kč z titulu neuhrazené smluvní pokuty, která byla sjednána ve smlouvě o úvěru [číslo] čl. IV. bod 2 písm. b) ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru. Ohledně nároku ve výši 31 563 Kč s příslušenstvím vyplývajícího z úvěrové smlouvy [číslo] bylo zdejším soudem rozhodnuto rozsudkem č.j. 8 C 425/2020- 15, který nabyl právní moci dne 26. 5. 2021. Pohledávka byla žalovanou uhrazena ve splátkách ke dni 15. 10. 2021, za období od 16. 12. 2020 do 15. 10. 2021 se žalobce nyní domáhá úhrady smluvní pokuty, která nebyla pokryta exekučním titulem. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobcem předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) žalovanou vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobce s tímto postupem vyjádřil souhlas již v žalobě a žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 9. 7. 2020 soud zjistil, že žalobce a žalovaná ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“) uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které se žalobce zavázal žalované poskytnout úvěr ve výši 30 000 Kč, žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit ve 24 měsíčních splátkách s navýšením tak, že celková splatná částka bude činit 37 200 Kč. Procentní roční sazba úroku činí 21,57 %, RPSN pak 23,8 %. V článku IV. odst. 1. písm. d) se strany dohodly na tom, že úvěr se stane splatným, pokud zákazník porušuje smlouvu o úvěru tím, že je v prodlení s placením nejméně jedné splátky, byl písemně vyzván k uhrazení dlužné splátky se stanovenou lhůtou 30 dnů, přičemž v této lhůtě dlužnou částku neuhradil a zároveň bylo zákazníkovi odesláno písemné oznámení o zesplatnění úvěru. V článku IV. odst. 2 písm. b) se žalovaná jako zákazník zavázala žalobci jako poskytovateli pro případ, že se úvěr stane v důsledku prodlení žalované splatným, zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru, a to za každý den prodlení. Žalobce podal dne 17. 12. 2020 proti žalované žalobu, jejímž předmětem byla úhrada částky 31 563 Kč s příslušenstvím v podobě smluvního úroku a úroku z prodlení a smluvní pokutou ve výši 1 497 Kč (3x 499 Kč) a smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z částky 31 563 Kč za období od 27. 10. 2020 do 15. 12. 2020 z titulu neuhrazeného úvěru. Rozsudkem Okresního soudu [okres] ze dne 16. 4. 2021 č.j. 8 C 425/2020- 15 byl žalobci proti žalované přiznán nárok na zaplacení celkové částky 34 938 Kč s příslušenstvím. Dle tabulky splátek předložené žalobcem žalovaná splatila uvedené částky dne 15. 10. 2021. Podle ustanovení § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Na podkladě shora uvedených skutečností soud v daném případě dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná a že tedy je třeba považovat nárok žalobce za oprávněný, neboť bylo prokázáno, že žalované byla pravomocným rozsudkem uložena povinnost uhradit žalobci částku 34 938 Kč s příslušenstvím, přičemž součástí přiznané částky byla také smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za období od 27. 10. 2020 do 15. 12. 2020. Žalovaná předmětnou částku splatila dne 15. 10. 2021, nicméně zbývá doplatit dluh z titulu smluvní pokuty, která byla platně ujednána ve smlouvě o úvěru ve výši 0,1 % denně z aktuální dlužné částky, v daném případě se jedná o prodlení trvající od 16. 12. 2020, tj. od sepisu žaloby ve věci sp. zn. 8 C 425/2020, do 15. 10. 2021, což je datum úplného splacení úvěru. Žalovaná neuvedla na svou obranu žádné skutečnosti ani nenavrhla důkazy, které by zpochybňovaly žalovaný nárok, a proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Soud dále výrokem II. tohoto rozsudku uložil žalobci povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2. sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobci doměřen soudní poplatek z částky 400 Kč na 1 000 Kč dle položky 1 sazebníku, zbývá tak uhradit 600 Kč. Úspěšný žalobce má podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, které sestávají z vyměřeného soudního poplatku 1 000 Kč, odměny advokáta podle § 14b odst. 1, bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po 200 Kč a paušální náhrady podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po 100 Kč, 21 % DPH ze základu 900 Kč v částce 189 Kč, celkem 2 089 Kč.