8 C 122/2022-18 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobce se domáhal proti žalovanému zaplacení částky 1 080 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný je držitelem televizního přijímače, čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník [anonymizováno] poplatku do příslušné evidence. Tuto svou povinnost splnil dne [datum]. Žalovanému tím zároveň vznikla povinnost platit televizní poplatek 135 měsíčně, který však za období od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] neplatil a celkem dluží žalobci z tohoto titulu 1 080 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobcem předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobce s tímto postupem vyjádřil souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Z předložených důkazů má soud za prokázané, že žalovaný se v [anonymizováno] roku [rok] přihlásil jako poplatník [anonymizováno] poplatků s adresou [adresa žalovaného]. Dopisem ze dne [datum] žalobce vyzval žalovaného k úhradě celkové dlužné částky ve výši 1 080 Kč s upozorněním, že tato upomínka je poslední výzvou před podáním žaloby. Žalovaný však přesto dlužné televizní poplatky neuhradil. Podanou žalobou se žalobce domáhá zaplacení poplatků za období od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok], tj. za 8 měsíců, ve výši 135 Kč měsíčně, celkem 1 080 Kč. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný je od března 2021 držitelem televizního přijímače a tedy poplatníkem televizního poplatku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., televizní poplatky však za shora uvedená období nezaplatil, a to ve lhůtě splatnosti podle § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., tedy nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce, a žalobci dluží celkem částku 1 080 Kč. Žalobce tak má právo požadovat po žalovaném v souladu s § 10 citovaného zákona rovněž zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského (§ 1970 občanského zákoníku), který byl kapitalizován na částku 50,88 Kč. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl v plném rozsahu. Úspěšný žalobce má podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, které sestávají ze soudního poplatku 400 Kč, odměny advokáta podle § 14b odst. 1, bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za dva úkony právní služby po 200 Kč a paušální náhrady podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za dva úkony právní služby po 100 Kč, 21 % DPH ze základu 600 Kč v částce 126 Kč, celkem 1 226 Kč.