8 C 172/2021-31 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky celkem ve výši 3 321,07 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovanému dodávala na základě Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne [datum] žalovanému do odběrného místa na adrese [adresa], elektřinu, avšak žalovaný řádně nezaplatil cenu odebrané elektřiny vyúčtovanou fakturou ze dne [datum] na částku 5 864,96 Kč, kdy žalovaný uhradil pouze částku 5 288,55 Kč a dále fakturou ze dne [datum] na částku 2 944,66 Kč, kdy žalovaný uhradil pouze částku 1 300 Kč. Žalovanému byla v souvislosti s prodlením vyúčtována smluvní pokuta ve výši 100 Kč a ve výši 1 000 Kč. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalobkyni a žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřily, zda s tímto postupem rovněž souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání vyslovila souhlas, žalovaná na výzvu nereagovala a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. Na základě předložených listinných důkazů a žalobních tvrzení dospěl soud k níže uvedeným závěrům. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] uvedenou smlouvu vztahující se k odběrnému místu na adrese [adresa]. Z vyúčtování dodávky elektřiny [číslo] ze dne [datum] se splatností dne [datum], soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému za období od [datum] do [datum] (po započtení uhrazených záloh ve výši 8 800 Kč) částku za odběr plynu ve výši 5 864,96 Kč. Dále soud zjistil, že žalovaný dluh uznal a uzavřel se žalobkyní dne [datum] dohodu o splátkách dluhu. V souvislosti s dohodou o splátkách dluhu však uhradil pouze zákonný úrok z prodlení za období [datum] – [datum] ve výši 47 Kč. Jelikož se žalovaný dostal v souladu s čl. 5 obchodních podmínek do prodlení s platbou přesahující 10 dní, vznikl žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši 100 Kč. Z vyúčtování dodávky elektřiny [číslo] ze dne [datum] se splatností dne [datum], soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému za období od [datum] do [datum] (po započtení uhrazených záloh ve výši 6 000 Kč) částku za odběr elektřiny ve výši 2 994,66 Kč. Jelikož žalovaný opakovaně porušil platební povinnosti, vznikl žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, k žalobě se nevyjádřil ani neoznačil důkazy, které by dávaly prostor k pochybnostem, co do oprávněnosti žalovaného nároku. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] je zřejmé, že žalovaný řádně dlužnou částku neuhradil, když k tomuto datu dlužil za dodanou elektřinu částku 576,41 Kč a 1 644,66 Kč, tj. 2 221,07 Kč a dále 100 Kč a 1 000 Kč coby smluvní pokuty v souladu s obchodními podmínkami. Celkem tak žalovaný dluží žalobkyni částku 3 321,07 Kč. Uplatněný nárok je po právní stránce nárokem na zaplacení ceny za elektřinu, který vychází z ustanovení § 50 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, ve znění pozdějších předpisů. Žalobkyně jako obchodník s elektřinou dodávala žalovanému elektřinu do jím požadovaného odběrného místa, přičemž žalovaný se zavázal za elektřinu platit v souladu s uzavřenou smlouvou a cenovou regulací. Žalovaný však řádně cenu za odebranou elektřinu neuhradil, čímž vznikl žalobkyni žalovaný nárok, který soud shledal opodstatněným, a proto mu zcela vyhověl. Nárok na smluvní pokutu soud posuzoval podle ustanovení § 2048 a násl. O.Z. Jelikož je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má žalobkyně podle ustanovení § 1970 o.z. též právo na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Soud dále uložil žalobci povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s Položkou 2 odst. 2 Sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. O nákladech řízení soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na jejich náhradu v plné výši, a to v celkové částce 1 726 Kč, představované zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 400 Kč, doplatkem soudního poplatku ve výši 600 Kč, jednak náklady právního zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 400 Kč dle § 14b odst. 1 bod 2., odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 2 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 200 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., v citovaném znění, za 2 úkony právní služby po 100 Kč. Z důvodu, že zástupce žalobce prokázal, že je plátcem DPH, náleží mu rovněž náhrada této daně ve výši 21 % ze základu, tj. 126 Kč, celkem tedy 1 726 Kč. Ve shora uvedené věci jsou dle názoru soudu splněny podmínky pro použití ustanovení § 14b odst. 1 AT, neboť předmětem řízení je peněžité plnění, u nějž tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Soud má za to, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V této souvislosti soud pro stručnost odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3923/11, kterým Ústavní soud sjednotil judikaturu obecných soudů v řízení o takzvaných bagatelních věcech ohledně výše náhrady nákladů řízení.