8 C 247/2022-16 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení částky celkem ve výši 3 506,01 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení žalobce tento nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr [anonymizováno] a [anonymizováno] v odběrném místě na adrese [adresa], a to a základě smlouvy o sdružených službách dodávky [anonymizováno] a [anonymizováno] ze dne [datum]. Jedná se o pohledávku, která byla postoupena žalobci společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále také„ původní věřitel“), smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovil souhlas, soud ve smyslu ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda s tímto postupem rovněž souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu nereagoval a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil předmětné pohledávky vymáhané touto žalobou žalobci, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o.z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávek vyrozuměn dopisem ze dne [datum]. Na základě obsahu listin založených ve spise ve spojení s žalobními tvrzeními dospěl soud k závěru o skutkovém stavu věci, dle něhož původní věřitel na základě uzavřené Smlouvy o sdružených službách dodávky [anonymizováno] ze dne [datum] a smlouvy o sdružených službách dodávky [anonymizováno] z téhož dne, dodával žalovanému elektřinu a plyn do odběrného místa na adrese [adresa]. Za období [datum] do [datum] byla žalovanému fakturou [číslo] se splatností do [datum] vyúčtována cena za dodávku plynu v částce 815,09 Kč. Za období od [datum] do [datum] byla žalovanému vyúčtována fakturou [číslo] se splatností do [datum] částka 2 690,92 Kč za dodávku elektřiny. Žalovaný však do dnešního dne neuhradil ničeho, a to ani přes předžalobní výzvu zaslanou mu žalobcem ze dne [datum] Uplatněný nárok je po právní stránce nárokem na zaplacení ceny elektřiny a plynu, které vychází z ustanovení § 50 odst. 2 a § 72 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, ve znění pozdějších předpisů. Jelikož je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má žalobce podle ustanovení § 1970 o.z. též právo na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Soud dále výrokem II. tohoto rozsudku uložil žalobci povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s Položkou 2 odst. 2. Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobci doměřen soudní poplatek z částky 400 Kč na 1 000 Kč dle Položky 1 Sazebníku, zbývá tak uhradit 600 Kč. O nákladech řízení soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že žalobci, který byl ve věci převážně úspěšný, přiznal právo na jejich náhradu v plné výši a v celkové částce 2 089 Kč, představované jednak soudním poplatkem za žalobu ve výši 1 000 Kč a jednak náklady právního zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 600 Kč dle § 14b odst. 1 bod 1, odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění) a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky za 3 úkony právní služby po 100 Kč, obojí zvýšeno o náhradu za 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř., představovanou částkou 189 Kč. Ve shora uvedené věci jsou dle názoru soudu splněny podmínky pro použití ustanovení § 14b odst. 1 citované vyhlášky, neboť předmětem řízení je peněžité plnění, u nějž tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Soud má za to, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V této souvislosti soud pro stručnost odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3923/11, kterým Ústavní soud sjednotil judikaturu obecných soudů v řízení o takzvaných bagatelních věcech ohledně výše náhrady nákladů řízení.