8 C 25/2022-18 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit celkovou částku 4 075 Kč s tím, že žalovaná nehradila řádně a včas vyúčtování za pronájem zařízení [anonymizováno] [číslo], které jí bylo poskytnuto za účelem užívání veřejně dostupných služeb elektronických komunikací na základě účastnické smlouvy [číslo] ze dne [datum] a úhrady smluvní pokuty za nevrácení pronajatého zařízení nejpozději do 30 dnů od ukončení smlouvy o pronájmu. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez jednání, soud proto ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). Na podkladě listinných důkazů založených ve spise soud dospěl k závěru o skutkovém stavu, dle něhož byla mezi účastníky dne [datum] uzavřena tzv. účastnická smlouva [číslo] ve smyslu § 63 zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích, v jejímž rámci si účastníci jako smluvní strany sjednali zároveň také smlouvu o pronájmu koncového zařízení [anonymizováno] [číslo], přičemž v rámci tohoto ujednání byla sjednána mimo jiné smluvní pokuta pro případ nevrácení koncového zařízení řádně a včas, a to ve výši 4 000 Kč Součástí smlouvy byly Všeobecné podmínky a ceník tarifů a služeb. Žalovaná se za pronájem koncového zařízení zavázala hradit nájemné ve výši dle platného ceníku žalobce. Žalobce žalované vyúčtoval fakturou [číslo] částku 29,03 Kč (včetně DPH) se splatností do [datum], fakturou [číslo] částku 30 Kč (včetně DPH) se splatností do [datum], fakturou [číslo] částku 16 Kč (včetně DPH) se splatností do [datum] a konečně fakturou [číslo] žalobce vyúčtoval žalované smluvní pokutu za nevrácení či poškození koncového zařízení ve výši 4 000 Kč se splatností do [datum], a to poté, co došlo ze strany žalobce k výpovědi účastnické smlouvy dne [datum] Celkem tak žalobce vyúčtoval žalované 4 075,03 Kč. K úhradě dlužných částek byla žalovaná opakovaně vyzývána, avšak dosud neuhradila žádnou z vyúčtovaných částek. Žalobce prokázal, že žalované zaslal předžalobní výzvu dne [datum]. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení § 2217 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), pokud jde o nájem zařízení a dále pak ustanovení § 2048 o.z. ve vztahu ke smluvní pokutě. Na základě shora uvedeného má soud za prokázané, že nárok žalobce je důvodný, neboť žalovaný porušil svoji smluvní povinnost, když neplnil řádně a včas své povinnosti z výše uvedené smlouvy a dostal se do prodlení s úhradou vyúčtování a žalobci tak vznikl nárok na zaplacení dlužného nájemného a smluvní pokuty z důvodu nevrácení koncového zařízení na výzvu žalobce po ukončení účastnické smlouvy výpovědí. Žalovaný proti nárokům žalobce nikterak nebrojil a zůstal v řízení zcela nečinný. Soud proto neměl důvod pochybovat o skutkovém stavu tak, jak vyplynul z provedených důkazů. Žalobě tak bylo vyhověno v plném rozsahu. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142a o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy úspěšnému žalobci byla přiznána plná náhrada nákladů řízení ve výši 1 489 Kč představovaná zaplaceným soudním poplatkem 400 Kč a náklady právního zastoupení s ohledem na formulářovou povahu žaloby ve výši dle § 14b advokátního tarifu za tři úkony právní služby po 200 Kč (převzetí věci, podání žaloby, předžalobní upomínka) s navýšením o tři režijní paušály po 100 Kč a 21 % DPH 189 Kč podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Lhůta k zaplacení byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., platební místo nákladů řízení bylo určeno podle § 149 odst. 1 o.s.ř.