8 C 338/2021-17 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala zaplacení částky 2 900 Kč s příslušenstvím proti žalované s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále také„ právní předchůdce žalobkyně“) smlouvu o účtu [číslo] na základě které jí byl zřízen sporožirový účet, na kterém vznikl nepovolený debetní zůstatek, a proto byla žalovaná povinna jej vyrovnat a až do doby jeho vyrovnání platit právnímu předchůdci žalobkyně úrok z prodlení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná na výzvu nereagovala a žalobkyně vyjádřila souhlas již v žalobě, soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. 3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností od [datum] coby dni úhrady za dávku postupovaných pohledávek dle Dohody o úplatě ze dne [datum] ve znění jejího dodatku [číslo] ze dne [datum], bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobkyni, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“). Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna dopisem odeslaným dne [datum], jak je patrné z podacího lístku. 4. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně byla dne [datum] uzavřena rámcová smlouva o finančních službách (dále jen„ smlouva“), na jejímž základě byl právním předchůdcem žalobkyně pro žalovanou veden účet č. [bankovní účet] v českých korunách, žalované byla dle přílohy ke smlouvě vydána debetní karta a byl nastaven limit pro výběr hotovosti, plateb u obchodníků a plateb na internetu na den; tedy byla uzavřena smlouva o účtu ve smyslu ustanovení § 2662 a násl. o.z. Smluvní vztah se kromě smlouvy řídil také všeobecnými obchodními podmínkami [právnická osoba] a ceníkem [právnická osoba] Jelikož na účtu žalované vznikl nepovolený debetní zůstatek, který žalovaná ani přes upomínky a výzvy právního předchůdce žalobkyně nevyrovnala, byla pohledávka ve výši 2 965,94 Kč sestávající z nepovoleného přečerpání ve výši 2 900 Kč a úroku z prodlení ke dni [datum] ve výši 65,14 Kč převedena k datu [datum] na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků č. ú. [bankovní účet]. Převedení dle věty předchozí spolu s výzvou k vyrovnání dlužné částky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum]. Pohledávka ke dni postoupení, tj. ke dni [datum] představovala celkem částku 3 283,27 Kč sestávající ze zůstatku úvěru ve výši 2 900 Kč a z kapitalizovaného úroku z prodlení ke dni [datum] ve výši 383,27 Kč, jak plyne ze sestavy č. [anonymizováno] k úvěru [číslo]. Dále žalobkyni svědčí nárok na zákonný úrok z prodlení dle ustanovení § 1970 o.z. ve spojení s ustanoveními § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně doložila, že má vůči žalované nárok na zaplacení shora uvedené částky se zákonným úrokem z prodlení, a proto bylo s ohledem na shora citovaná ustanovení žalobě zcela vyhověno. 5. Soud dále výrokem II. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s Položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky 400 Kč podle Položky 2 bod 1. písm. a) na částku 1 000 Kč podle Položky 1 bod 1. písm. a), zbývá tak uhradit 600 Kč. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč, doplatku soudního poplatku v částce 600 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 900 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Pokud jde o nárok žalobkyně na náhradu nákladů řízení, postupoval soud v souladu s ustanovením § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť v daném případě se dle jeho názoru jedná o tzv. formulářovou žalobu, jak ji specifikoval Ústavní soud ČR ve svém nálezu ze dne [datum], spisová značka I. ÚS 3923/11 (tento nález je přístupný na [webová adresa]). Podle Ústavního soudu je třeba za formulářovou žalobu považovat takovou žalobu, v níž se v zásadě liší jen údaje o žalovaných a žalované částce a jde o nárok vyplývající ze závazkového vztahu, v němž jednou ze smluvních stran je spotřebitel, nebo o nárok ze smlouvy, při jejímž uzavírání je spotřebitel fakticky vyloučen z možnosti sjednat si ji s jiným obsahem. Ve shora citovaném nálezu Ústavní soud označil jako formulářovou žalobu návrh mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh, co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení, dostatečně individualizován. Základ právní argumentace, včetně stylizace a formálního vyjádření však bude totožný s drobnými odchylkami. Podle názoru soudu v projednávané věci obsah návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu zcela odpovídá definici, kterou pro specifikaci formulářové žaloby vytvořil Ústavní soud. Žalobkyně podává tento vzor žaloby opakovaně, což je soudu známo z jeho úřední činnosti s tím, že jednotlivé žaloby se odlišují pouze v částech, které se týkají označení účastníků a individualizace předmětu řízení. 7. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. soud uložil žalované částku i náhradu nákladů řízení zaplatit žalobkyni ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku a podle § 149 odst. 1 o.s.ř. náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.