8 C 59/2022-16 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobce se domáhal proti žalovanému zaplacení částky 4 590 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný je držitelem [anonymizována dvě slova], čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník [anonymizováno] poplatku do příslušné evidence. Tuto svou povinnost splnil dne [datum]. Žalovanému tím zároveň vznikla povinnost platit [anonymizováno] poplatek 135 měsíčně, který však za období od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] neplatil a celkem dluží žalobci z tohoto titulu 4 590 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobcem předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobce s tímto postupem vyjádřil souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Z předložených důkazů má soud za prokázané, že žalovaný se v říjnu roku 2005 přihlásil jako poplatník [anonymizováno] poplatků s adresou [adresa žalovaného]. Dopisem ze dne [datum] žalobce vyzval žalovaného k úhradě celkové dlužné částky ve výši 4 590 Kč. Žalovaný však přesto dlužné [anonymizováno] poplatky neuhradil. Podanou žalobou se žalobce domáhá zaplacení poplatků za období od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok], tj. za 34 měsíců, ve výši 135 Kč měsíčně, celkem 4 590 Kč. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný je od října 2005 držitelem [anonymizována dvě slova] a tedy poplatníkem [anonymizováno] poplatku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., [anonymizováno] poplatky však za shora uvedená období nezaplatil, a to ve lhůtě splatnosti podle § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., tedy nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce, a žalobci dluží celkem částku 4 590 Kč. Žalobce tak má právo požadovat po žalovaném v souladu s § 10 citovaného zákona rovněž zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského (§ 1970 občanského zákoníku), který byl kapitalizován na částku 707,73 Kč. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl v plném rozsahu. Soud dále výrokem II. tohoto rozsudku uložil žalobci povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2. sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobci doměřen soudní poplatek z částky 400 Kč na 1 000 Kč dle položky 1 sazebníku, zbývá tak uhradit 600 Kč. Úspěšný žalobce má podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, které sestávají ze soudního poplatku 1 000 Kč, odměny advokáta podle § 14b odst. 1, bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za dva úkony právní služby po 200 Kč a paušální náhrady podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za dva úkony právní služby po 100 Kč, 21 % DPH ze základu 600 Kč v částce 126 Kč, celkem 1 726 Kč.