9 C 34/2022-43 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 11 250 Kč jako náhrady škody, kterou způsobil žalovaný dne [datum] v Zařízení pro zajištění cizinců [příjmení] tak, že poškodil majetek žalobkyně, a to TV přijímač. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Opatrovník žalovaného, se k výzvě soudu, která byla opatřena doložkou, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), nevyjádřil. Výzva byla opatrovníku žalovaného doručena dne [datum] do datové schránky. Soud proto vycházel z obsahu spisu a z listinných důkazů. Po zhodnocení předložených důkazů soud dospěl k závěru, že jsou dány podmínky pro vyhovění žalobě. Ze záznamu o zjištění škody, zápisu z jednání škodní komise, rozhodnutí vedoucího odboru [příjmení] [příjmení], z úředního záznamu Policie České republiky soud zjistil, že žalovaný dne [datum] odmítl opustit prostor volnočasových aktivit (dále jen„ VČA“), na budově 12, přesto, že je měl zakázané z důvodu opakovaného porušování vnitřního řádu. Na základě tohoto byla k vykázání žalovaného z těchto prostor požádána Policie ČR. Následně žalovaný v těchto prostorách VČA rozbil pěstí pravé ruky TV přijímač. Tuto událost ohlásil velitel objektu dozorčí radě s žádostí o přemístění žalovaného do přísnějšího režimu. K tomuto přemístění došlo za pomoci Policie ČR. Současně byl v těchto prostorách žalovaný ošetřen ze strany Zdravotnického zařízení Ministerstva vnitra z důvodu drobných povrchových krvácejících oděrek na prstech pravé ruky. V zápise byla škoda specifikována na TV přijímači ve výši 11 250 Kč dle vyjádření škodní komise. Žalovaný byl výzvou ze dne [datum] vyzván k uhrazení celkem dlužné částky 11 250 Kč do [datum] a dále výzvou ze dne [datum] k uhrazení předmětné částky nejpozději do [datum] Tyto výzvy převzal žalovaný do vlastních rukou dne [datum] a dne [datum]. Žalovaný je státní příslušník [příjmení]. Tím je dán mezinárodní prvek. Mezinárodní příslušnost je dána dle článku 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen nařízení Brusel I bis) ve spojení s ustanoveními § 6 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a § 87 psím b) o.s.ř. Příslušným je zdejší soud, neboť se jedná o soud, v jehož obvodu došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu újmy. Soud vycházel z toho, že žalovaný je veden v evidenci nežádoucích osob a byl mu vydán výjezdní příkaz z ČR, a tedy lze se u něj důvodně domnívat, že nemá bydliště na území EU. [obec] právo se použije jako rozhodné právo podle čl. 4 bod 1 – Nařízení Evropského parlamentu a rady ([příjmení]), [číslo] o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II) jako právo země, kde škoda vznikla. Soud věc posoudil jako náhradu materiální újmy podle § 2910 občanského zákoníku (dále jen o.z.), kdy žalovaný svým zaviněným protiprávním jednáním zásahem do vlastnického práva žalobkyně poškodil TV přijímač. V příčinné souvislosti s jeho jednáním vznikla újma ve výši 11 250 Kč na předmětném televizoru. Žalovanému tak vznikla povinnost nahradit škodu a to skutečnou škodu, tedy náklady, které je nezbytné vynaložit k uvedení věci do původního stavu, resp. nahradit škodu v penězích podle § 2951 a § 2952 o.z. Žalobkyně vyzvala podle § 1958 odst. 2 o.z. žalovaného k zaplacení této škody do [datum]. Žalovaný tak neučinil, proto ode dne následujícího, od [datum] se dostal se zaplacením této částky do prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni vedle jistiny také zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně je podle § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb. od placení soudního poplatku osvobozena a soud proto žalovanému podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. uložil povinnost zaplatit soudní poplatek podle položky 1 písm. a) sazebníku poplatků ve výši 1 000 Kč, neboť soud vyhověl návrhu žalobkyně. Podle výsledku, kdy žalobkyně uspěla zcela, soud uložil žalovanému, který nemá proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení a také není od poplatku osvobozen, zaplatit soudní poplatek. Žalobkyně měla ve věci zcela úspěch. Neuplatnila své právo na náhradu nákladů řízení. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.